Recenze na knihu
Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem Leif G. W. Persson

Krimi román, kde ústřední postavou je komisař Evert Bäckström. Sice skvělý vyšetřovatel, ale jinak byl na pěst: samolibý, sebestředný, pokrytecký, nafoukaný, tlouštík, který sem tam zalže tak, že i ten Pinokio by zblednul závistí. A jak jsem byla během čtení knihy Vlku zaslíbená od Hannah F. Whitten alergická na slovní spojení "střípek magie" a myslela jsem si, že opakování jednoho výrazu už jen tak nějaká kniha nepředčí, tak ano... Po přečtení Této Perssonovy knihy bezpečně vede Bäckströmova "superklobása". Je tam zmíněna tolikrát, že ani na těch 656 stránkách se to "neztratilo". Vlastně tak trochu vysvětlení k autorovu stylu najdeme na zadní straně obálky: "Persson píše nejvtipnější současnou švédskou krimi, a to hlavně díky neocenitelnému vyšetřovateli Bäckströmovi - mazanému podvodníkovi, kterého nenávidíme s láskou."(Dala-Demokraten) Je to tak... budete toho hajzlíka milovat i nenávidět zároveň, stejně jako jeho tým: taktéž zajímavé osoby... Je fajn, že i navzdory počtu stran se kniha čte velmi dobře, děj odsýpá jak má, dějové linky se splétají tak, aby byl čtenář vždy v obraze, jak se věci právě mají, co už vše víme, co nás zatím teprve čeká. Jediné, co mě z počátku brzdilo, byla výslovnost švédských jmen a názvů, protože jsem blázen, který si i sám pro sebe v duchu hodlá číst tak, jak se to vyslovuje správně, ale v rámci klidu jsem to přehodnotila a většinu těch jmen a názvů četla stylem "čti, jak vidíš" a byl klid. Tak, konečně k příběhu: Advokát Thomas Eriksson byl nalezen mrtvý... Případ dostane přidělen právě komisař Bäckström. Mnohým už je v tu chvíli známý, neb kniha je druhým dílem série "Případ pro komisaře Everta Bäckströma", já tu čest zatím neměla, ale podle všeho je každý případ samostatně uzavřen. Podle všeho Eriksson nebyl zrovna na top místech v žebříčku oblíbenosti. Na místě činu to na první pohled vypadá na "rutinu" v podobě vraždy, pravděpodobně loupežné... Ale to by to bylo moc snadné a k čemu pak tolik stran, že? Samozřejmě se to pěkně zamotá, nechybí ani klasika typu "když už to vypadá být jasné, tak vše špatně a jedeme od znova..." Takže není nouze o lecjaká překvapení i napínavé okamžiky. No, nechybí ani humor... o ten se nám postará dějová linka věnovaná Bäckströmovu soukromí... Krom zmíněné superklobásy a zážitků jejím prostřednictvím, nás rozveselí třeba jeho "nehoda" po dobrém jídle, jeho "kamarád" - papoušek Izák (který hned několikrát podcení heslo "držeti zobák nad zlato"), celkově náhled na osobu a smýšlení pana komisaře čtenáře nejednou pobaví... Zajímavé je celkově obsazení tohoto příběhu: co postava, to nějaký zajímavý příběh či aspoň zajímavý povahový rys... A nebojte se... ke slovu se dostane i ten Pinokio. Však je to opravdu převážně o něm, ač se to na první pohled nemusí zdát být pravda. A v pravý čas se v příběhu objeví všichni ti, o kterých mluví anotace. U některých to bude provázeno příjemným (až někdy úsměvným) závanem historie - někteří si jen užijí "svou stránku a půl slávy", ale je to tak v pořádku s ohledem na vliv děje-