Recenze na knihu
Anežka Viktorie Hanišová

Mně se kniha hodně líbila. Příběh byl smutný, avšak zároveň poutavý. Julie se snažila přesvědčit všechny, ale nejvíc sama sebe, že to co dělá je správné. Avšak, pro koho to bylo správné?

Neuvěřitelně vykreslený boj s předsudky... se sebou samým... s dospíváním... s touhou po dokonalém životě... po svém kousku štěstí...sledujete zoufalý souboj matky s dcerou... kolotoč lží, z kterého vám běhá mráz po zádech a říkáte si, kam až dokáže společnost zahnat člověka... jak jen dokáže být člověk bezohledný a sebestředný... očekávala jsem trochu jiný příběh dle klasického schématu, proto jsem byla příjemně překvapena jiným pohledem na věc... A pozor... nedáte jí z ruky, dokud nerozpletete ten jejich nešťastný osud...

Úžasný příběh o velice křehkém vztahu matky a adoptivní dcery

Velmi složité téma. Knížka přečtena jedním dechem. Doporučuju.

Kniha čtivá, ale psychologie hlavních postav málo vykreslená, takže pro mne nebyla moc uvěřitelná. Náhlý rychlý konec, jako to paní spisovatelku přestalo bavit a chěla to rychle skončit. Román Rekonstrukce od stejné autorky oceňuji více.

Julie, která nemůže mít vlastní děti, si adoptuje romskou holčičku Agnes. Vztah matky a dcery, kdy ani jedna není šťastná. Smutný příběh, ve kterém nevíte, zda chcete "fandit" matce nebo dceři. Věřím, že každého, kdo má děti, tato kniha silně zasáhne.

Kniha se četla jedním dechem dechem. Ač to bylo smutný a místy depresivní, tak to bylo velmi čtivě napsaný, realistický. Zpočátku mi bylo líto Julie, v průběhu čtení pak Agnes. Silný příběh, který nemohl dopadnout dobře. Je to rozhodně kniha, na kterou se nezapomíná.

Anežka je třetí knížkou, kterou jsem od autorky četla. A zasáhla mě zatím úplně nejvíc. Musela jsem si stránky dávkovat po hooodně malých soustech, bylo to pro mě velmi bolavé a frustrující čtení. Sama jsem mámou a o to větší stopu ve mě příběh Julie a Agnes zanechal. Už od prvních stránek bylo jasné, že je všechno špatně. Nezdravým vztahem mezi Julií a Markem počínaje, posledním pátráním po Agnes konče. Ne každá žena by měla být matkou. A tím spíš ne tou adoptivní. Celé soužití těchto dvou hlavních postav bylo víc než nešťastné. Agnes byla od dětství na všechno sama a nepochopená, škatulkovaná. Od plínek byla obětí předsudků, šikany, obětí Juliiných přehnaných nároků... Julie se upnula na své ještě nenarozené dítě, naplánovala té holčičce celý život, chtěla z ní mít dokonalou panenku, svůj doplněk. Její život se po prodělaném potratu zcela zhroutil a ona byla rozhodnutá udělat cokoli, aby se stala matkou. Proto požádala o adopci a zbyla na ni Agnes - nechtěné romské děvčátko. A Julie, ač plná předsudků, se jí ujala, s nadějí, že z ní vychová svou Anežku. Zatajila dívence její původ a snažila se z ní vychovat sebevědomou kubánku. Až tem všem lžím snad i sama začala věřit. Ale děti jsou zvídavé, bylo otázkou času, kdy se Agnes dozví, kdo ve skutečnosti je. Prozření přišlo ve chvíli, kdy si uvědomila, že Agnes je Agnes a že nikdy nemůže být Anežkou. Ani nikým jiným. Bohužel na to přišla pozdě, až ve chvíli, kdy o svou jedinou dceru přišla. V knížce se střídaly dvě časové roviny - v jedné Julie naposled nechává pátrat po své ztracené dceři, v druhé postupně odkrývá průběh adopce a Agnesino dospívání. Hanišová umí perfektně psát. Ty emoce z knihy úplně stříkaly a já často usínala s myšlenkou na ty dvě. I po dočtení je mám pořád v hlavě.

zajímavý příběh, i když bych čekala hlubší poznání postav. čte se fajn.

Kniha ukazuje, jak těžké je vymanit se ze starých vzorců chování a začít žít jinak, než jak jsme byli vychováni. Je to příběh, který člověka donutí přemýšlet o tom, co si neseme z dětství.

Drsné téma, čtivé, nedalo se přestat číst