Lovci E-kniha

Nový román Františka Kotlety ve stylu debutové trilogie Bratrstvo krve.

Praha roku 2050. Desetimilionová středoevropská metropole má svých problémů dost. Třeba s odpady, přemnoženými zmutovanými potkany nebo permanentní pouliční válkou na pomezí sunnitské a šíitské čtvrti. Co je ale horší, každý padouch v tomhle městě touží po tom, aby se stal superpadouchem. Stačí trocha genetické manipulace tady, pár kybernetických vylepšení támhle a hlavně ego větší než ten kráter, co zůstal z východního Slovenska.
Jediný, kdo se těmhle superpadouchům dokáže postavit, jsou super… vlastně ne, žádní superhrdinové tu nejsou. Jenom skupina federálních policistů z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy. Říkají si Lovci…

František Kotleta (*1981)
Rodák z Bruntálu, spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník. Pochází z umělecké rodiny, jeho matka byla tanečnice, gymnastka a špionka, kterou pro neohrožené občanské a politické postoje perzekvovali natolik, že byla nucena před StB uprchnout do zahraničí. Její pozoruhodná kariéra agentky CIA, která po celá osmdesátá léta deptala svými úspěchy jak StB, tak KGB, dosud nebyla publicisticky zpracována a je zahalena železnou oponou ukovanou z tajemství, mýtů, legend a polopravd. V polovině devadesátých let zmizela v Brazílii a nejsou o ní žádné zprávy.
O Kotletově otci se také nic neví. Podle některých indicií je jím Michail Gorbačov, kterého Kotletova matka svedla během jeho tajné návštěvy Bruntálu. Podle zlovolných bruntálských jazyků jím ale může být prakticky kdokoliv, kdo kdy ušetřil padesát korun a mohl si dovolit krátké, avšak vzrušující dobrodružství v ilegálním nevěstinci, který Kotletova matka příkladně vedla jako zástěrku svých špionských aktivit.
Po dramatickém útěku matky do Polska se Kotleta od svých šesti let musel v jesenických lesích skrývat před StB, která jej chtěla využít v nátlaku na agenty CIA spojené s jeho matkou. Tři roky se malý František schovával v jeskyních a zemljankách, které si vykopal jen s pomocí primitivních nástrojů. Živil se vodou ze studánek, kořínky, žaludy, syrovým kamzičím masem a tím, co ukradl polským turistům. Po revoluci se vrátil do Bruntálu a v deseti letech se pustil do podnikání spolu se svým starším bratrem Josefem, který tuto neradostnou dobu prožil pod ochranou Lecha Walesy v gdaňských loděnicích. Spolu pak nejen založili rodinné řeznictví, ale obnovili i někdejší nevěstinec své matky.
Františkův krátký život je pestrý na mnohé zvraty. Dva roky třeba strávil ve věznici Heřmanice, za což ale mohlo pouhé nedorozumění. Vzhledem k datu jeho narození si policie spletla nevinnou párty s ilegální oslavou narozenin Adolfa Hitlera. Při pokusu o rozehnání večírku zbil Kotleta sedm policistů do bezvědomí a jejich veliteli usekl několik prstů na ruce řeznickým sekáčkem.
K literatuře se dostal až ve výkonu trestu, kde se seznámil s dílem velikána české akční sci-fi Jiřího Kulhánka. Po několika neúspěšných pokusech rozvíjet Mistrovo dílo (kterýžto nápad mu posléze ukradl Martin Moudrý) se rozhodl vstoupit na trnitou cestu originální tvorby a hned jeho prvotina byla jednoznačným zásahem do černého.
Trilogie Bratrstvo krve (2010–2013) je dílo plnokrevné, sofistikované, avšak zároveň neoddiskutovatelně zábavné, a okamžitě se v české literatuře stalo kultem, který nemá obdoby. Drsný, ale emotivní příběh několikasetletého upíra Jana Bezzemka, který je nucen společně s dalšími krvesaji bránit Zemi před invazí zlovolných mimozemšťanů, obsahuje všechny potřebné ingredience, aby překonal úzké mantinely žánrové tvorby a stal se plnohodnotným uměleckým dílem, takzvanou vysokou literaturou vhodnou pro intelektuály i pro normální slušné čtenáře.
V posledních letech jsou o životě Františka Kotlety jen velmi kusé zprávy. Rok 2011 strávil hlavně v brazilském pralese, kde pátral po své záhadně ztracené matce. Americký novinář James Dalton, který se dlouhodobě věnuje monitorování aktivit CIA, ve svém článku ve Washington Post naznačuje, že Kotletova matka byla unesena na objednávku mexických drogových kartelů a dává proto jejímu synovi za vinu masakry na žoldácích kartelů, které tak sugestivně ve své baladě Smrt, všude jen smrt ztvárnil lidový bard Juan Estevéz Alvaréz.
Na konci roku 2012 však britská BBC několikrát uvedla, že se František Kotleta pohybuje ve městě Aleppo, které se stalo ohniskem střetů mezi vládními vojsky a povstalci. Jaká byla ovšem role Františka Kotlety v tomto konfliktu a jaké byly jeho skutečné aktivity v Sýrii, si nedovolil odhadnout ani ruský investigativní reportér Juraj Šiškov, který na svém opozičním blogu napsal: „Putin by válku v Sýrii i vyhrál, ale ten český řezník mu to prostě nedovolí.“ Víc už se patrně nedozvíme, protože Juraj Šiškov se tři dny po publikaci tohoto článku oběsil ve svém bytě. O skutečném důvodu jeho smrti panují mezi opozičními politiky pochybnosti.
V roce 2013 citoval izraelský vojenský rozhlas svůj zdroj z kontrarozvědky, podle kterého se Kotleta ze Sýrie přesunul do Iráku, kde stál za atentáty na prominenty Islámského státu. V roce 2014 však jeho stopa na Blízkém východě mizí a Izraelci dokonce vypustili zprávu, že byl islamisty dopaden a popraven. Této informaci však nikdo v Evropě nechtěl uvěřit. CIA ji dokonce veřejně dementovala, když její mluvčí prohlásil, že dřív se homosexuál stane v Rusku prezidentem, než někdo dostane Kotletu na záda.
Rozhlas článek na svém webu později v tichosti stáhl. Počátkem roku 2014 se totiž Kotleta živý a zdravý objevuje na Ukrajině, kterou na podzim opouští po přestřelce s ruskými agenty, z nichž přežil jen jeden, který nakonec emigroval do Kanady. Zde nečekaně při psaní svých pamětí s názvem: „Přihlásí se Kotleta o vládu nad Ruskem?“ záhadně mizí ze svého domu, a to beze stopy. Nedopsaný rukopis putuje do trezoru kanadské policie, z něhož se však také záhy ztrácí. Kvůli následnému skandálu rezignuje kanadský ministr vnitra.
O obsahu rukopisu kanadská média divoce spekulují. Podle jedné verze je Kotleta nejen synem Michaila Gorbačova, ale po matce je dost možná i posledním potomkem ruských carů a má v plánu se jednou ujmout svého dědictví. Ruské ministerstvo zahraničí si kvůli článku, který tyto spekulace rozvířil, nechalo v kanadských denících jako reakci zaplatit reklamní kampaň s názvem: „Ani car, ani Kotleta, ale Putin!“
A Kotleta? Nejnovější zprávy o něm pochází z kurdských oblastí v Iráku zmítaném občanskou válkou. Kotleta se zde údajně potřetí v životě žení s kurdskou odstřelovačkou Aišou, což nelibě nese hlavně jeho první manželka Nataša, která na Antarktidě pracuje na výzkumu kmenů ptačí chřipky. (Podle údajů Greenpeace zde vyšlechtila nový druh tučňáka s názvem Fanda Tenzmrdaobšourník, který ovšem záhy sama vyhubila zmutovaným virem ze své laboratoře).
Co se literatury týče, je s podivem, že si František Kotleta na ni najde čas. Po Bratrstvu krve vypouští v letech 2013–2014 dvoudílnou Perunovu krev o boji českých veteránů se slovanskými bohy a koncem roku 2014 vychází samostatná kniha s názvem Příliš dlouhá swingers party. Na konec roku 2015 pak nakladatelství Epocha ohlašuje knihu s názvem Lovci.

Sdílet