Doktor Glas E-kniha

Přední švédský spisovatel Erik Hjalmar Fredrik Söderberg se narodil v roce 1869 ve Stockholmu a zemřel roku 1941 v Kodani, kam se odstěhoval v roce 1917. Uznání mu přinesl deníkový román Doktor Glas, který si ve švédské literatuře získal významné místo. Bylo o něm napsáno mnoho studií, jeho myšlenková atmosféra je silně ovlivněna filozofickými směry, které byly moderní na přelomu století a jejichž nositeli byli kupříkladu Schopenhauer, Nietzsche, Darwin a Freud. Knihu lze číst jako román milostný i kriminální. Jeho hlavní předností však je popis vnitřních myšlenkových pochodů titulní postavy doktora Glase, jenž se rozhoduje, zda má zabít muže, který týrá a ničí svou manželku, s níž se Glas sblíží. Ve Švédsku je znám pojemglasovská otázka, pod nímž se rozumí problém, zda člověk smí posloužit dobré věci tím, že někoho zabije, tedy zda smí brát spravedlnost do vlastních rukou. Záporná odpověď vyplývá ze samotného vyústění děje. Doktor Glas zůstává i po činu velice nešťastným člověkem, ba ještě nešťastnějším, než byl dříve. Ani jeho „spolupachatelka“ paní Gregoriová na tom není lépe. Ta zase trpí podle motta knihy: „Tělesná slast a neskonalá samota duše.“

 

„Je s podivem, že uznávaný skandinávský klasik přichází k nám v českém překladu teprve podruhé, a to po dvaapadesáti letech. Byl možná pro náš vkus až příliš seveřansky chladný, pesimistický vůči šťastným koncům, skeptický k náboženské víře – to vše se projevuje už v Doktoru Glasovi, vydaném poprvé v roce 1905, a ještě zřetelněji v autorových pracích pozdějších. O čem spřádá úvahy v Doktoru Glasovi, jedné ze svých nejznámějších próz? Nemůže to být nic jiného než zločin, a to ten nejtěžší – vražda. Všimněme si, že jde postupně vlastně o dvě zabití; omlouvané jakýmsi „dobrým úmyslem“ komusi pomoci. V prvním případě se na lékaře obrací zoufalé těhotné děvče s prosbou o potrat – a je odmítnuto.  V druhém nešťastně vdaná pastorova žena, zamilovaná do jiného muže – a té je vyhověno. Patrně proto, že lékař přitom v sobě živí jistou osobní naději...

Provedený zločin obtěžkává svědomí každého, i nevěrce. Těžké provinění vstupuje do pachatelova vědomí, do jeho příštího životního údělu, a zaplatí za ně osamělostí (literární hrdina právě tak jako v tomto případě jeho tvůrce). Polemizovala bych však s tvrzením, že se titulní postava pokusila vzít „spravedlnost do vlastních rukou“. Pro promyšlený zločin neexistuje omluva ani výmluva, nanejvýš snad pachatelova psychická vychýlenost, ztráta sebedůvěry se sexuální frustrací, které jeho čin vysvětlují.

Což ovšem naprosto neznamená, že Sörbergova útlá knížka dnes nenajde své čtenáře. I když samozřejmě není vůbec autobiografická, zřetelně je pouze spekulativní, vyciťujeme, jak je umělecky prožitá, procítěná, možno, možno říci probolená. Ctitele psychologické prózy, zvlášť když se odehrává v měšťácky poklidných „Benátkách severu“, podnítí k mnohostrannému zamyšlení.“

Irena Zítková

Sdílet