Wilbur Smith - významný spisovatel, jemuž otec zakazoval číst knihy a psát příběhy

Psaní je objevitelská plavba. Dobře znáte přístav, z něhož vyplouváte, ostrovy, které chcete cestou navštívit, ale konečný cíl zakrývá mlha vzdálenosti.

Wilbur Addison Smith zemřel jako správný „Angloafričan“ tam, kde se svým anglickým rodičům narodil - v Jihoafrické republice. Přestože matka jej ve čtení i psaní podporovala, jeho otec rozhodně ne (sám prý nepřečetl v životě žádnou knihu, natož synovu). To spíše k lovu. Jakkoliv Wilbur miloval literaturu, lov jej také velmi zaujal. Spojením těchto dvou zálib později vznikla taková díla jako byl jeho debut, Když loví lev, který se okamžitě stal bestsellerem. Umožnil Wilburovi psát na plný úvazek, stejně jako všechny další jeho knihy, které se povětšinou odehrávají právě v Africe.

Afrika je divoký kontinent plný násilí. Každý, kdo se to před vámi snaží skrýt, je špatný vypravěč. Pro africké květy byla a je nejlepším hnojivem krev...

Ale abychom nepředbíhali. Wilbur Smith zpočátku četl tajně, ale později, když na škole poznal tvorbu Ernesta Hemingwaye, už jej nic nezastavilo. Rozhodl se, že bude spisovatelem, a tak se také stalo. Podle jeho vlastních slov jej kromě Hemingwaye, ovlivnilo i jeho onemocnění malárií, když mu nebyly ještě ani dva roky. Lékaři se tehdy obávali poškození mozku, Smith však žertem říkával, že mu to pomohlo, protože prý musíte být trochu blázen, abyste zkusili vydělávat si psaním…

Nejvíce však tvorbu Wilbura Smithe dozajista ovlivnila nádherná příroda v prostředí Afriky, kde vyrůstal. Ovšem i tamní všudypřítomné politické napětí, kterému se jako tématu nikdy nevyhýbal.

Jako každý žijící člověk i já miluji lesk a tíhu zlata a stříbra ve svých dlaních, ale tváří v tvář tomuto znásilňování nedotčené přírody jsem přemýšlel o konečné ceně, kterou je člověk připravený zaplatit, aby ukojil svou nenasytnou chamtivost.

Wilbur Smith byl vášnivým lovcem, jak už bylo řečeno, ale i potápěčem a pilotem, a těmito dovednostmi svým způsobem vládnou také hrdinové jeho románů. Jedna z hlavních postav příběhu rodiny v době kolonizace Afriky, Ságy rodu Courtneyů, Garrick Courtney, je dokonce částečně autobiografická. Ostatně, tato Smithova první série, čítající celkem 19 knih, byla jednou z nejúspěšnějších. Tři z nich – Nad propastí, Kobaltové nebe a Temné dědictví – napsal Wilbur Smith společně se světoznámým investigativním žurnalistou Davidem Churchillem. Poslední jmenovaná, Temné dědictví, stihla v tomto roce vyjít v českém překladu i u nás.

Bylo by však nespravedlivé říkat, že některá z autorových knih byla úspěšnější než ta druhá. Dnes je Wilbur Smith autorem 50 knih, kterých se prodalo na 140 milionů výtisků po celém světě, včetně České republiky. Jak po Sáze rodu Courtneyů následující sedmidílná Sága rodu Ballantyneyů, tak série příběhů se starověkého Egypta a dalších deset samostatných románů Wilbura Smithe, či dobrodružné knížky pro děti, které Wilbur Smith také psal, všechny jsou, zvláště pro Smithovy příznivce, stejně významné a nadmíru úspěšné. Svou roli zde hraje bezesporu autentičnost vyprávění a zaměření na detaily, kterému vždy předcházely pečlivé rešerše, na kterých si Wilbur Smith velice zakládal.

Wilbur Smith začal každý svůj román psát v únoru a dalších osm měsíců pak tvrdě pracoval od rána do večera každý den. Dokázal se ale i dobře bavit! Kromě toho, že v žádném případě nezanedbával ženy (byl 4× ženatý a měl čtyři děti), miloval potápění na Seychelách, lov v jižní Americe, safari v Zimbabwe, lyžování ve Švýcarsku či rybaření v Austrálii a na Novém Zélandě. Každé léto pak jezdil na Aljašku. Cestování pro něj bylo ale především inspirací a sbíráním podkladů pro další knihy.

Je to podivná vlastnost románů; dlouhé měsíce se jim snažíte vdechnout život, ale ony pak žijí vlastním životem.

Wilbur Smith je držitelem několika literárních ocenění a v roce 2007 byl také hostem veletrhu Svět knihy v Praze. Že nám doopravdy chybí, pochopíme, až nám začnou scházet jeho knihy. Co víc si může spisovatel přát!