Ta přede mnou vás zavede na dokonale děsivé a fascinující místo ve Folgate Street

„Jak by vypadal můj seznam všeho, co považuji ke svému životu za nezbytné?“

J. P. Delaney – je muž nebo žena? Víme jen, že jde o autora, který píše pod pseudonymem. A je stejně záhadný, jako jeho příběhy. Píše bestsellery a my se nyní setkáváme s jeho prvním psychologickým thrillerem Ta přede mnou (The Girl Before), který vyšel již v mnoha zemích celého světa. Jedná se o román tak výrazný, že se režisér Ron Howard (Apollo 13, Čistá duše) rozhodl připravit jeho filmovou adaptaci.

To, že kniha vychází u nakladatelství IKAR, které je žánrově zaměřené především na ženy-čtenářky, nám může mnohé napovědět. Bude však záležet na našem vlastním pojetí.

Celý příběh je vyprávěním dvou mladých žen – Emmy a Jane. Přestože každá žije v jiném časovém úseku, Emma dříve (Tehdy) a Jane v současnosti (Teď), jsou si jejich příběhy až neuvěřitelně podobné. Autor používá hovorový jazyk, díky němuž vyprávění působí téměř autenticky.

Emma má za sebou velmi zlý zážitek, když byla přepadena lupiči. Jane je zase otřesena ze ztráty svého očekávaného dítěte. Emma (se svým snoubencem) i Jane potřebují znovu začít. Hledají nový impulz a smysl života. A obě dvě, každá v jiné době, dostanou nabídku výhodného pronájmu v nádherném, architektem minimalisticky zařízeném domě. Ale za jakou cenu? Musí dodržovat tvrdá pravidla a nařízení. A když ne, jsou krutě trestány, aniž by si to zpočátku vůbec uvědomovaly.

Tolik tedy mají společného. Jen s jedním rozdílem. Emma zemře. A Jane se snaží přijít na to proč. Co je pravda a co je lež? Kdo je onen neodolatelný muž, vlastník domu a zároveň i jeho stvořitel? A jsou si obě ženy opravdu tak podobné? Tyto otázky nebudete chtít nechat bez odpovědi a napětí i erotika, které se celým dějem nesou, vás budou po celou dobu udržovat ve stavu vzrušení. I přesto, že chvíli potrvá, než objevíte temnou stranu „Té přede mnou“, se od knihy neodtrhnete a zkrátka ji dočtete až do konce. Od první stránky budete sledovat onu hru kočky s myší a až do té poslední se snažit uhodnout.

Od okamžiku, kdy jsem do domu vkročila, jsem jedinkrát nedostala záchvat úzkosti a nepřipomněla si, co mě nedávno potkalo. Dům je tak dokonale odříznutý od okolního světa, že se v něm cítím jako v doupěti, kam za mnou nikdo nemůže…
„To ticho a ta nádhera, tam se ti nemůže stát nic špatnýho.“

Mne osobně zaujalo autorovo nepřímé upozornění na to, že vše je vlastně otázkou vkusu. Že i minimalismus a studená strohost se může někomu jevit jako útulné prostředí. A přiznávám, že jsem po celou dobu musela čelit pocitu, že mi J. P. Delaney bere mou svobodu a nechce mi dovolit se sama rozhodnout. Jako by vše muselo být přesně tak, jak píše. Dokud jsem si neuvědomila, že právě to je námětem jeho knihy. Tento příběh na vás udělá dojem, a to jistě i díky skvělému překladu Mileny Pellarové. Zamyslíte se nad tím, jak rychle se může život zcela změnit, třeba i jen tím, že vaše oslabení vám dovolí se nechat snadno ovládnout. Je také o plnění si snů a představ, které však často bývá zcestné a sobecké, anebo příliš idealistické. Z tohoto příběhu si můžete vzít ponaučení… anebo si prostě jen povzdechnout. Určitě si na něj ale vzpomenete vždy, když budete vyplňovat nějaký dotazník.