Spřízněné duše od Johna Marrse nejsou plytkým románkem, ale šokujícím thrillerem

… které vás dostanou. Já sice slovní spojení „dostane vás“ nemám vůbec v oblibě, ale v případě Spřízněných duší nejde pocit z knihy vyjádřit přesněji.

Téma knihy je naprosto geniální. Pohrát si s myšlenkou, že bychom všichni mohli mít na světě pouze jednu spřízněnou duši a tato skutečnost by byla dána genetickou informací, je vskutku výborný nápad. Ten by sám o sobě však nestačil - John Marrs to zvádl brilantně zpracovat i po stránce narativní.

S vyprávěcím talentem se člověk musí narodit, není to nic, co byste mohli nastudovat. Vtisknout knize navíc napětí, které vás provází celým dílem, to už je opravdové umění.

Autor toho docílil na první pohled poměrně jednoduše. Dílo je poskládáno ze střípků příběhů pěti osob, jejichž osudy se vyvíjejí v průběhy celé knihy. Mohlo by se zdát, že se v množství postav s nimi spjatými lze lehce ztratit, ale opak je pravdou.

Právě díky střídání příběhů jednotlivých hlavních hrdinů, jež nám autor postupně dávkuje, budete bedlivě sledovat všechny souvislosti. Vždy před tím, než nastoupí další postava a popis jejího osudu, utne John Marrs vyprávění v tom nejnapínavějším bodě - nebudu tedy lhát - tendenci přeskočit stránky, abych věděla, jak pokračuje příběh, jsem měla neustále. Jak asi bude pokračovat vztah masového vraha, kterému je předurčena policistka? Jak zahnat smutek, zoufalost a beznaděj v případě, kdy zjistíte, že vaše spřízněná duše je pár dní po smrti? Riskovat práci a jet přes půlku světa, abyste poznali svůj dokonalý protějšek? A co když vaše geny volají po muži, i když vy jste již roky ve šťastném vztahu se ženou?

Otázka „spřízněných duší“ mě neuvěřitelně fascinovala. Za prvé - musí to být skvělý byznys, který vás na druhou stranu může úplně zničit. Protože právě díky existenci genu a webové stránky, která vás s vaším dokonalým protějšek dokáže spojit, musí skončit mnoho vztahů, aby mohly být navázány nové, ty biologicky dané.

Za druhé - kdo by nechtěl zažít ten pocit, kdy se setkáte se svou opravdovou polovičkou. Ti, co již byli spojeni, o tom mluví jako o neuvěřitelné euforii, pocitu štěstí a šoku zároveň, mravenčení, vnitřním ohňostroji, milionech záchvěvů za minutu, radosti, elektrických výbojích, které se vám nesou celým tělem. A pak má nastat šťastná společná budoucnost, která je zaručena vaší biologickou kompatibilitou.

Možná se ptáte, proč se vám kniha, označená jako thriller, zdá spíše jako sladký románek. Odpovím vám vzápětí. Příběh skýtá více tajemna a mrazivých momentů, než byste nejspíše čekali. A také více mrtvol. Důvodem je zřejmě i to, že spisovatel je muž, proto zde na popisy romantických chvilek a šťastných splynutí duší spíše nenarazíte. Kniha byla i tak plná emocí a vzrušení, ovšem ne v primitivní podobou, jakou nám nabízejí některé dnešní plytké romány. Všechny pocity, napětí, ohromení, šokovanost i dojetí ve mně kniha vyvolávala v takovém množství, že jsem musela počkat několik dní, než zcela odezní, abych se mohla pustit do dalšího čtení.

Knize dávám 97 %, na svém žebříčku ji dosazuji přibližně na stejnou pozici jako Za zavřenými dveřmi. Je to však pouze z toho důvodu, že všech pět obsažených příběhů nebylo stejně dobrých. Ty nejlepší by si ale naopak zasloužily celou vlastní knihu.