Skutečné zločiny na Plzeňsku II – druhá výprava do temných vod českého zločinu | RECENZE

A kdo že je František Müller, aby nás o něčem takovém přesvědčoval? Je to muž, který dlouhou dobu působil jako kriminalista (kde jinde než) v Plzni, jeho doménou byla násilná trestná činnost, od loupeží až po vraždy. Často psal mimo jiné do Kriminalistického sborníku a nyní přednáší o plzeňských zločinech ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje. Případy, které ve svých knihách popisuje, si doslova sám prošlapal jako jejich vyšetřovatel.

Ve druhém díle Skutečných zločinů na Plzeňsku nás autor provede šesti více i méně známými případy, které jsou doplněny o obrazový materiál. K tomu bych ráda podotkla, že se fotografie nacházejí hned za každou kapitolou, respektive za každým případem, což je pro mě mnohem příjemnější varianta než ta, kdy jsou všechny obrázky uprostřed knihy a člověk si je musí postupně dohledávat.

Všechny případy jsou popsány velmi podrobně. Čtenář si může přečíst přepisy výslechů, proniknout do tajů policejního vyšetřování, pochopit jednotlivé postupy a obdivovat občas naprosto titěrné krůčky, které pomáhají složit skládanku a odhalit pachatele.

Jako v každé true crime knize si i zde člověk najde případy, které ho zasáhnou více, a jiné méně. Hodně zajímavý mi přišel případ ženy napadené kyselinou, ale naprosto mě jako matku batolete zasáhly případy krkavčích matek, které zavraždily svá miminka. Samozřejmě ani případy pachatelů s vážnými duševními poruchami nebyly o nic méně zajímavé, ale na čtení pro mě byly jaksi „příjemnější“, ať to zní jakkoli nenormálně.

Pokud jste četli první díl série, víte, co vás čeká. Pokud ne, není to nutné pro pochopení dílu druhého – u těchto knih na pořadí nezáleží. Čekejte ovšem opravdu detailní popisy případů a jednotlivých kroků vedoucích k usvědčení pachatele, včetně vysvětlování policejních postupů. Na jednu stranu je to fascinující, na druhou stranu pro mě osobně občas zdlouhavé a ne úplně záživné. Místy se může dostavit pocit, že má čtenář před sebou spíše policejní spis převedený do srozumitelného jazyka. Vlastně je to vzrušující a zároveň občas trochu nuda.

Nechci tím ovšem říct, že by se autor vyžíval v nějakém obsáhlém komentování nebo tzv. „omáčce“ okolo. To určitě ne. Všechno, co je vysvětlováno, je důležité pro pochopení celého případu a postupu vyšetřování, nehledě na to, že autor umí být i vtipný. Dalším pozitivem pro mě je fakt, že jakmile přijde řeč na konkrétní zbraň – a že je vždy uveden přesný model i ráže –, mám důvod navázat rozhovor se svým zbrojmistrem aka manželem a nechat si všechno dovysvětlit. Já se doptám na to, co mi nemuselo být jasné, a manžel má (snad) radost, že se bavíme o jeho koníčku. Za to děkuji, pane Müllere.

Suma sumárum: Skutečné zločiny na Plzeňsku II (ale i první díl) jsou jako dělané pro fanoušky true crime, kteří nefandí zbožšťování pachatelů a mají rádi případová data podaná přesně a jasně. Pro ty, kteří chtějí znát kontext, motivy i průběh vyšetřování, ale už tolik nepotřebují názor někoho jiného na toho či onoho člověka.