RECENZE: Životní terno

Přiznám se, že dokud se mi do ruky nedostala útlá knížka Životní terno (Ditt livs affär), jejího autora, švédského spisovatele, sloupkaře a blogera, Fredrika Backama (1981), jsem neznala. Hodně se za to stydím. Je to totiž bomba a já ze srdce děkuji nakladatelství Host, že se vydání této knížky u nás ujalo. Stejně tak, jako už dříve, i dalších sedmi knih tohoto autora, o kterých se říká, že jsou ještě lepší. Rozhodně si je musím vyhledat a přečíst – stala jsem se totiž závislou….

Příběh vypráví muž, kterého si (proti pravidlům) oblíbila Smrt. Tedy spíše osoba v dlouhém šedém pleteném svetru, která říká, že se tak nejmenuje, si jej oblíbila. Smrt je prý jenom její práce, kde má na starosti logistiku a přepravu. Nosí jakési desky a v nich seznam, v kterém si občas malou dřevěnou tužkou něco vyškrtne. Kouří a pije pivo a je docela vtipná, i když trochu smutně. Doprovází našeho muže celý život – vlastně už od jeho narození. Je nyní bohatý, úspěšný a velmi sobecký. Je ale také smrtelně nemocný. Stejně, jako malá holčička, kterou potká v nemocnici. Ta holčička maluje svou oblíbenou židličku na červeno a mluvit upřímně může jen se svým plyšovým králíčkem. Venku chumelí a muž v předvečer Štědrého dne, píše dopis svému synovi. On si jej však nikdy nepřečte.

Vím, že si asi pomyslíš, co jsem to za blbce. A budeš mít pravdu. Jenže většina úspěšných lidí nezblbne, blbí jsme byli dávno předtím. Právě proto jsme dosáhli takového úspěchu.

Život za život – co tato tři slova znamenají? Příběh je ucelený, má svůj začátek a konec. Vypadá jednoduše, ale není. Intenzivně a velmi emotivně se zabývá smyslem života a smrti. Hovoří o pocitech lidí, kteří vědí, že zemřou. O jejich bilancování a cestách ke smíření.

..k čemu jsou peníze, když se pak vybouráte v autě za milion?

V novele Životní terno, která má pouhých sedmdesát osm stran, jde ještě o mnohem víc. Jde o rozhodování, darování, odpuštění, pochyby, nápravu... vlastně se to nedá převyprávět, musí se to slyšet, přečíst. Nerada přeháním, zato ráda v knihách hledám myšlenku a tady jsem ji hledat nemusela. Jedna velká myšlenka je totiž sám tento příběh. Navíc vyjádřená lidsky, krásným a stejně jako žena v šedém svetru, smutně vtipným a melancholickým jazykem. Je překvapivé, dojemné a zároveň povzbudivé, že tak mladý autor, jako je Fredrik Backman, uvažuje tímto způsobem. Je ale zřejmé, že nejsem jediná, kdo si to myslí. Je držitelem mnoha literárních cen a jeho knih se prodalo již přes jedenáct milionů. Román Muž jménem Ove byl dokonce zfilmován.

…většina lidí jen přežívá, myslí si, že jejich věci mají hodnotu, ale to nemají. Věci mají jen cenu založenou na očekávání a já s nimi obchoduju. Jediná hodnota na světě je čas. Sekunda bude vždycky sekunda, o tom se vyjednávat prostě nedá.

Tato malá a nenápadná knížka je úžasná jak svým obsahem a literárním stylem, tak i nádhernými, skoro dětskými ilustracemi Elly Laythamové a obálkou. Nevím, čím to je, snad typem papíru, anebo tím, že je nová, ale také krásně voní. Zamilovala jsem se do ní a v mojí knihovně zaujme čestné místo.

Zasmál ses. Nahlas. Úplně to ve mně zazpívalo.