Nebudu zastírat, že jsem velkým fanouškem knih o cestování časem. Jakmile se někde objeví nová kniha, nebo rovnou série s touto tematikou, okamžitě všechno odkládám a jdu se do ní pustit. Paula Brackston mě překvapila svým originálním uchopením něčeho, co bylo v předchozích knihách už stokrát zpracováno. Zpívající předměty, které udávají cestovateli směr jeho cesty, to je za mě geniální. První dva díly mě neuvěřitelně nadchly, a tak není divu, že jsem se ani od třetího příběhu nedokázala odtrhnout. Nejvíce jsem si přitom užívala prostředí, které mě uchvátilo už v první knize, i celkem sympatické postavy.
V roli prominentního záporného hrdiny opět vystupuje Fairfax, který mi ovšem v této knize přišel jako tělo bez duše. Je sice popisován coby zákeřný, nepředvídatelný a zlý, ale reálně se chová jako pětileté dítě. Naopak příjemně mě překvapil Liam, který zpočátku působil jako postava do počtu, ale zde se pěkně vybarvil a zaujal roli moderního prince na bílém koni. Hodně mi sedl a normálně ho Xanthe závidím, takového přítele by brala všemi deseti každá z nás!
Příjemná a známá atmosféra pohladí po duši!
Cestování časem mě fakt bavilo. Oceňuji, že tentokrát se sice ocitáme v téže anglické vesničce, ale někdy na konci osmnáctého, začátku devatenáctého století. Autorka mě zřejmě vyslyšela, protože kromě obyčejného cestování jsem konečně dostala i střípky toho, kdo jsou převraceči, a jak to mezi nimi funguje. Tyhle pasáže mě bavily asi nejvíc. Skrývaly v sobě totiž náznak magie, mystiky a tajemství. Jen mě opravdu mrzí, že to byly pouhé útržky, které doplňovaly hlavní dějovou linku v podobě souboje s Fairfaxem.
Zmiňovaný souboj mě opravdu nebavil a nepomohlo ani to, že jsem se na konci knihy dozvěděla o Fairfaxově minulosti. Není to úplně typický zloduc a já s ním nemůžu ani soucítit, ani ho nenávidět. Tahle postava ve mně zkrátka nezanechává žádné emoce, což z hlediska spisovatelské práce není úplně dobré. Naštěstí se zbytkem charakterů je to úplně o něčem jiném, užila jsem si jak staré známé, tak i nové postavy, a to zejména Evie.
Detektivní zápletka v kulisách minulosti!
Líbil se mi i detektivní nádech knihy. Takový Hercule Poirot v kulisách minulosti: něco se stane, padouch se na první dobrou jeví jasně a věrohodně, ale jak rozplétáte nitky děje, tak zjistíte, že každá postava něco skrývá a všichni vykládají lži, aby si zachovali své postavení ve společnosti. Dost mě překvapila paní Flythe, čekala jsem, že bude hrát roli hodné kmotřičky, ale tahle stará paní očividně skrývá pěkně peprné tajemství, o kterém se dozvíme v závěru série.
Poslední dobou ujíždím na Bridgertonových, proto se mi zamlouvalo, že Zahrada slibů a lžímá podobný nádech. Domluvený sňatek, nějaké to rodinné drama. Čekala jsem jen hrdinskou výpravu do minulosti, ale dostala jsem i spoustu důvodů k zamyšlení, ale také hodně indicií, které odkazují na vývoj dosud nevýrazných postav.
Truvy už skoro rok obsluhuje tajemného hosta, který má oči jen pro ni, i když s ní neprohodí ani slovo. Jenže jednoho dne se právě jí stane něco ošklivého a on je zrovna u toho...
Teď se z nich shodou okolností stávají spolubydlící ve studentské vile. A nejen že spolu musí žít pod jednou střechou, ale i společně velebit vilu. Během jejich společné práce se vynoří pocity, které Avery už dávno nechala za sebou.
V této nové karetní hře budete vydání na milost dalším predátorům. Pokud to nebudete právě vy, kdo bude žrát! Blafujte a odhadujte, co další hráči udělají! Vyhraje s trochou štěstí ten nejmazanější.
