RECENZE: Za každou lží

Nutno ale konstatovat, že Osudný pád, thriller, který jí v Čechách vyšel jako první, se mi asi líbil o trošinku víc, než Za každou lží. Nemůžu si totiž pomoct, ale z pohledu českého čtenáře na mě z knihy vyskakovaly docela podstatné nelogičnosti, přes které jsem se nedokázala přenést.

Tak například hlavní hrdinka se po zásahu bleskem prostě rozhodne, že odejde z nemocnice a nikdo ji nezastaví. Žádné dokumenty, které by bylo nutné podepsat? A ani její nejbližší jí nedokáže říct, že po zásahu bleskem by asi bylo dobré zůstat v posteli? Navíc je samozřejmě hlavní podezřelou v případu vraždy. A i přes to se jí podaří odcestovat ze Seattlu do Londýna, aby zapátrala po minulosti své matky, aby dokázala, že za její vraždu není zodpovědná ona, ale někdo jiný?

Tenhle podivný sled událostí mi tedy vrtal hlavou celou dobu a mírně mě to odvádělo od toho, abych si knihu mohla pořádně užít. Je samozřejmě možné, že v amerických nemocnicích to funguje jinak, než na co jsem zvyklí u nás. Naštěstí dějová linka hlavní hrdiny Evy se střídá s dějovou linkou z minulosti její matky Kat. Musím říct, že ta mě bavila o poznání více, než se zadrhla těsně před koncem u onoho osudného zvratu, který se mi také zdál poněkud kostrbatý.

Tehdy jsem byla ráda, že se opět můžu vrátit k Evě, která se tou dobou již navrátila ze svého Londýnského dobrodružství a nyní doma slepuje vše, co se jí kvůli osudnému zásahu bleskem rozpadlo na kousíčky. Po celou dobu jí totiž její paměť nabízí jen zmatené záblesky vzpomínek, v nichž jsou ale velké černé mezery.

Vím, že si s námi mysl pohrává. Mozky jsou zvláštní, vrtošivé věci a my lidé se necháváme ošálit představou, že je ovládáme. Vzpomínka není o nic spolehlivější než počasí, rozbitá, zdeformovaná úhlem pohledu vypravěče…

I o to je příběh zajímavější, že ani samotná hlavní hrdinka, ani čtenář si nejsou jistí, zda skutečným vrahem je Eva nebo někdo úplně jiný. Také Eva totiž skrývá tajemství ze své minulosti, o němž se nezmínila ani svému snoubenci a nastávající vyšetřování by mohlo všechna ta tajemství, traumata a bolesti vyplavit na povrch. „Za každou lží je totiž člověk a důvod…“

Příběh začal i skončil tak, že jsem se po celou dobu čtení nepřiměla, abych měla ráda byť jen jedinou postavu. Většinu času jsem na ně vlastně byla naštvaná a měla chuť křičet „Ale ne! Co to děláš?! Proč?! Komu tohle prospěje?!“ To ale neznamená, že by se mi kniha vůbec nelíbila. Christina McDonald má zkrátka svůj specifický styl psaní a více než samotnou zápletku oceňuji sondu do nitra ženských postav a jejich vztahů. Vztah matka dcera je pro mě aktuálním tématem a někdy je dobré vidět černé na bílém, čeho se raději vyvarovat a co naopak do toho vztahu přinést.

Hodnocení: 80 %