RECENZE: Z Buicku 8 – Horor, který vás vystraší i dojme

O čem to je

Příběh se odehrává ve fiktivním venkovském městečku Statler v Pensylvánii, převážně na místní malé policejní stanici. Jsou 80. léta a jednoho dne přijede na zdejší čerpací stanici starý tmavomodrý Buick Roadmaster. Vystoupí z něj muž v černém plášti a klobouku a poprosí obsluhu o natankování. Pak zmizí a už ho nikdo nikdy nespatří.

Byl to nádherný tmavomodrý buick, starý (měl velkou chromovanou masku a kruhové boční průduchy), ale v dokonalém stavu. Barva se třpytila, čelní sklo se třpytilo, chromované boční lišty se třpytily. Ještě než řidič otevřel dveře a vystoupil, Bradley Roach tušil, že tu něco nehraje. Jenom nevěděl co.

Policisté odvezou osiřelé auto na stanici, kde jej zaparkují do haly B. Je to krásné auto a všichni si ho ze zvědavosti prohlíží. Přitom zjistí něco velmi znepokojivého. Buick Roadmaster, který je nyní v jejich vlastnictví, není jen tak obyčejný. Na první pohled to sice tak nevypadá, ale při bližším ohledání, je vidět mnoho podivného. Nepřirozeně velký volant, nedotčené pneumatiky, které nikdy nemohly ujet ani kilometr, motor a přístroje na palubní desce, které jsou jen jejich imitací…

A jako přízrak zůstává ve vzduchu viset otázka - kdo byl a kam mohl zmizet jeho záhadný řidič? Navíc se postupně, k všeobecné hrůze, začínají dít ještě další záhady. Auto jako kdyby šeptalo, někdy hučí a co ještě? Když se v hale B prudce ochladí, je už každému jasné, že přijde ohňostroj. Mezitím se dveře a kufr občas samy otevřou a starý Buick cosi nelidského vyplivne. A při tom všem se zdá, že každého čímsi silně přitahuje. Odemyká se snad brána do jiné dimenze? Vypadá to tak. Když pak nevysvětlitelně zmizí jeden z policejních kolegů, je rozhodnuto auto přikrýt plachtou a nepřibližovat se k němu. Ani to však příliš nepomůže – začíná totiž jít o život – a nejenom lidem…

Stál tam a zíral svými buičími světly a šklebil se svou buičí maskou. Stál tam na svých silných luxusních pneumatikách s bílými bočnicemi a uvnitř měl palubní desku plnou nefunkčních falešných kontrolek a volant velký jako kormidelní kolo korzárské lodi. Uvnitř měl něco, co nutilo policejního psa výt strachy a současně drát se k vozu, jako by se ocitl v silovém poli nějakého extatického magnetu.

O čem to je doopravdy

Jedním z členů statlerské policejní jednotky D je i Curt Wilcox. Je starým Buickem tak trochu posedlý a chce jeho tajemství přijít na kloub. Curt však nečekaně zahyne na silnici při běžné policejní kontrole. Zůstane po něm kromě manželky a dvou dcer, jeho dospívající syn Ned, který se se ztrátou svého tatínka není schopen smířit. Stále dochází na policejní stanici a snaží se tu pomáhat, jak se dá. Policisté ho přijmou mezi sebe, všichni ho mají rádi a snaží se mu otce nahradit. Když ale Ned v hale B objeví Buicka Roadmastera, začne mít otázky. A právě v tomto momentě se začne rozvíjet ona hlavní linie celého příběhu.

Syn Curta Wilcoxe se začal točit kolem policejní stanice rok po smrti svého otce, ale nikdy mu nikdo neřekl, ať se tu neplete, ani se ho nezeptal, co tam ksakru dělá. My jsme věděli, co tam dělá: snaží se podržet si vzpomínku na tátu. Policajti toho vědí spoustu o psychologii žalu; většina z nás o tom ví víc, než by chtěla.

Obálka knihy Z Buicku 8

Píše se rok 2002. Na okrsku se už vystřídalo mnoho policistů, jen pár těch, kteří si příchod Buicka 8 pamatují, ještě zůstalo. A těchto několik mužů, jedna žena a mladý Ned, sedí na kuřácké lavičce před stanicí, poblíž haly B, a vyprávějí si strašlivý příběh, který trvá už více než 20 let a zdaleka ještě neskončil. Vyprávění, ve kterém se vystřídají všichni přítomní (kromě Neda), není jenom o autě. Jsou to hluboké vzpomínky, úvahy a myšlenky o lidských osudech, touhách a bohužel i smutných zákonitostech, které tolik ovlivňují život.

Tito zkušení a trochu smutní muži, a jedna laskavá žena, vyprávějí o přátelství a sounáležitosti, dotčených nevysvětlitelným tajemstvím, které jako by sahalo až kamsi do jiného světa či dimenze. Ned se dozví o zoufalých činech v zoufalých situacích, a to všech protagonistů, včetně Buicku Roadmasteru a jeho „dětí“. Čeká na vysvětlení, proč jeho otec zemřel, a především na pointu. Nic z toho však, bohužel, nenachází….

Uspokojením člověk omládne, ale já jsem žádné uspokojení na tváři Neda Wilcoxe neviděl. Jen jakousi tvrdošíjnou, unavenou zvědavost.

Óda na Stephena Kinga

Jak už jsem naznačila, příběh Z Buicku 8 je pro Stephena Kinga poměrně netypický. I když, jak se to vezme. Měla bych spíše říci, že je jen svým způsobem originální, protože typické rysy Kingova stylu v něm zůstávají. Nechybí nadpřirozené jevy a hrůzostrašné okamžiky, a dokonce ani náznak souvislostí s jedním jeho předchozím dílem. V tomto případě jde o jasný odkaz na Temnou věž, ke které tento příběh autor sám řadí.

Netypická je struktura vyprávění. Děj je rozdělen na dvě časové roviny TEĎ a TEHDY a tak jsou také vždy nazvány jednotlivé kapitoly, podle toho kdo je zrovna vypráví. Posloucháme tak příběh z pohledu různých osob i s jejich už zacelenými bolestmi a ranami, které tím znovu otevírají.

První polovina knihy se odvíjí pomalu, ale s předtuchou něčeho zlého, co se zřejmě blíží. A taky ano – v druhé polovině nabere vyprávění na děsivé síle, která se zvětšuje stále víc až do samého konce. Ten sice všechny, ať už vaše nebo Nedovy otázky nezodpoví, ale ačkoliv se zdá, že zůstává i bez pointy, není to pravda. Je tam, i když pro každého asi jiná.

Ta věc vykřikla a zablábolila něco, co téměř připomínalo slova. A ano, ty výkřiky i to blábolení jako by se rodily ve vaší hlavě, jako by tam přímo hnízdily…

Jde o komorní příběh, který se odehrává prakticky na jednom jediném místě - na policejní stanici. Ani postav není moc, zato jsou perfektně vykreslené. Tak, že k nim od prvního momentu získáte osobní vztah a všechno budete prožívat s nimi. Stejně jako situace, do kterých se dostanou.

A tohle bych chtěla zdůraznit. Stephen King dokáže tak dokonale popsat atmosféru a pocity lidí, že vám z toho jde až mráz po zádech. Nevím jak to pořád dělá, ale jeho styl mě vždycky úplně pohltí, a v případě tohoto románu dvojnásob. Díky tomu jsem skutečně BYLA v jiné dimenzi a byl to zážitek, a u epizody se psem Panem Dillonem jsem regulérně plakala.

Je neuvěřitelné, jak to Stephen King dokáže – takových mistrů pera opravdu moc není. Celkově jde po všech stránkách o velice silný, dojemný a v neposlední řadě i mysteriózní příběh se spoustou hlubokých myšlenek. Zůstane ve vás ještě dlouhou dobu a skoro budete litovat, že ještě nepokračuje, protože vaše touha po druhé dimenzi jen tak nezmizí. Že by v tom měl prsty Buick Roadmaster?

„Ten vůz vypadá, jako by chtěl někoho pohltit, viďte? Možná mě. Nebo možná tebe, můj milý stálý čtenáři. Možná tebe.“ (Stephen King)

Zajímavosti

Román Z Buicku 8 je pojmenován podle skladby Boba Dylana From Buick 6. Stephen King jej začal psát začátkem roku 1999 a skončil až za tři roky. Důvodem byla nehoda, při které jej srazil dodávkou nepozorný řidič. King měl v tu dobu hlavní linii příběhu již hotovou a na všem ostatním pak pracoval při rekonvalescenci, kdy měl možnost nahlédnout do života skutečných pensylvánských policistů. Kniha je tedy plná jejich skutečných zážitků, které tato práce přináší. Mnoho dalších zajímavostí o tom, jak a proč kniha vznikla se také dozvíte přímo od autora v její poslední části nazvané Autorova poznámka.

Protože tvorba Stephena Kinga je bohatá a představuje pro filmaře častou příležitost k čerpání materiálu, není překvapením, že další adaptace se zřejmě jako film From a Buick 8 dočká v roce 2023 i tento román.

Hodnocení: 95 %