RECENZE: Vor utkaný z hvězd – příběh o síle a křehkosti dětské duše

 

• Nedostupné

  Vor utkaný z hvězd

  Andrew J. Graff

  4.1 z 5 hvězdiček

  pevná vazba

  V ruce se vám ocitá pozoruhodná kniha – mnohovrstevnatý dobrodružný román pro dospělé, jehož hlavními hrdiny jsou dva dospívající chlapci, kteří věří, že spáchali zločin, a tak před rukou zákona prchají do divočiny, a dále...

  Nedostupné

  Uložit do seznamu

 

Na pouhou chviličku, zaboř se do polštáře, jenom odpočívej a všechno ostatní nech od sebe odplynout. Zavři oči na voru utkaném z hvězd a odpluj do dáli ode všech starostí...

Anotace tohoto titulu mi vymezila tak úzké mantinely, že byť jen načrtnutí počátečního děje se rovná spoileru, takže z toho musím nějak vybruslit, a to lze udělat jedině tak, že na sebe aplikuju vrstvu autocenzury.

 

Ocitáme se tedy na americkém venkově, kde každý vidí každému do talíře a nic se neututlá. Příběh nás zavede do života dvou chlapců, kteří se ocitají na scestí. Rodinné problémy a životní traumata je dotlačí do těžké situace, která z nich v jejich očích udělá zločince a donutí je utéct z domova a přežívat v nebezpečném náručí blízkých hlubokých lesů. Několik dospělých se rozhodne na vlastní pěst vydat po jejich stopách, ale čím dále jsou od civilizace, tím více jsou nuceni čelit vlastním démonům. Nakonec se tedy nabízí otázka, kdo koho vlastně zachraňuje?

 

Byla ženou, která v tu chvíli brojila proti svému údělu, proti lesům a bouřím a řekám, mrtvým manželům a ztraceným synům a celé řadě dalších démonů a ďáblů. Miranda spílala úplně všemu...

Zpočátku, když se má mysl zabořila mezi stránky tohoto příběhu, to vypadalo na beznadějný propad do propasti bezbřehé lásky a náklonnosti, nicméně postupem času se vytvořil prostor i pro pár výtek, takže se mi navrátil potřebný balanc. Čeho ale bude více? Stížností, nebo pochval?

 

Za tu dobu, co je internet obšťastňován mými recenzními výstupy, jsem se již několikrát rozplýval nad krásou dětské duše, a proto není divu, že tento román skončil v mé neustále bobtnající knihovně. Bohužel v příběhu se vyskytují i dospěláci, kteří čeří vody mé spokojenosti více, než by bylo záhodno.

 

Máte rádi popisnost? Já tedy rozhodně ano, ovšem tady mi mnohdy spíše překážela a rozhodně moc nepomáhala plynulosti děje, spíše naopak. Tím, že autor některá slova vyloženě nadužíval, se mi obšírné popisy tamní přírody zdály býti hodně repetitivní a nezáživné. Králem těchto opakujících se slov je zcela jistě orobinec. Přišlo mi, že autor je orobincem doslova posedlý, zvláště v druhé polovině knihy, a garantuji vám, že kdybyste dostali za použití tohoto slova pokaždé korunu, měli byste tento román zdarma, a ještě by vám zbyly dvě stovky na bochník chleba (ano je to tak, právě jsem si udělal srandu z inflace).

 

Chlapci běželi mezi stromy jako o závod. Stín, který cedrové stromy skýtaly, byl vlhký a dusný a řeka před nimi zářila, jako by to byla bílá plocha pokrytá jasnoskvoucím sněhem. Krčili se před větvemi a smáli se za běhu...