Svět dětí a dospělých existuje v rozličných dimenzích a málokdy se tyto odlišné reality střetávají. Když už k těmto střetům dojde, následky mohou být bolestivé, a není nic bolestivějšího, než když je čistá dětská duše nucena čelit realitě dospěláckého bytí. Jako malí kluci jsme s kamarádem pocítili křivdu ze strany rodičů a rozhodli se to vyřešit útěkem z domova, přičemž nám naše odhodlání vydrželo přesně do té doby, než nám začalo kručet v žaludku. Co kdyby ale naše důvody k útěku byly vážné? Co kdybychom tenkrát věřili, že jsme malí zločinci utíkající před zákonem? Jak dlouho bychom v přírodě dokázali přežít?
Na pouhou chviličku, zaboř se do polštáře, jenom odpočívej a všechno ostatní nech od sebe odplynout. Zavři oči na voru utkaném z hvězd a odpluj do dáli ode všech starostí...
Útěk do divočiny
Anotace tohoto titulu mi vymezila tak úzké mantinely, že byť jen načrtnutí počátečního děje se rovná spoileru, takže z toho musím nějak vybruslit, a to lze udělat jedině tak, že na sebe aplikuju vrstvu autocenzury.
Ocitáme se tedy na americkém venkově, kde každý vidí každému do talíře a nic se neututlá. Příběh nás zavede do života dvou chlapců, kteří se ocitají na scestí. Rodinné problémy a životní traumata je dotlačí do těžké situace, která z nich v jejich očích udělá zločince a donutí je utéct z domova a přežívat v nebezpečném náručí blízkých hlubokých lesů. Několik dospělých se rozhodne na vlastní pěst vydat po jejich stopách, ale čím dále jsou od civilizace, tím více jsou nuceni čelit vlastním démonům. Nakonec se tedy nabízí otázka, kdo koho vlastně zachraňuje?
Byla ženou, která v tu chvíli brojila proti svému údělu, proti lesům a bouřím a řekám, mrtvým manželům a ztraceným synům a celé řadě dalších démonů a ďáblů. Miranda spílala úplně všemu...
Recenze utkaná z hvězd
Zpočátku, když se má mysl zabořila mezi stránky tohoto příběhu, to vypadalo na beznadějný propad do propasti bezbřehé lásky a náklonnosti, nicméně postupem času se vytvořil prostor i pro pár výtek, takže se mi navrátil potřebný balanc. Čeho ale bude více? Stížností, nebo pochval?
Za tu dobu, co je internet obšťastňován mými recenzními výstupy, jsem se již několikrát rozplýval nad krásou dětské duše, a proto není divu, že tento román skončil v mé neustále bobtnající knihovně. Bohužel v příběhu se vyskytují i dospěláci, kteří čeří vody mé spokojenosti více, než by bylo záhodno.
Máte rádi popisnost? Já tedy rozhodně ano, ovšem tady mi mnohdy spíše překážela a rozhodně moc nepomáhala plynulosti děje, spíše naopak. Tím, že autor některá slova vyloženě nadužíval, se mi obšírné popisy tamní přírody zdály býti hodně repetitivní a nezáživné. Králem těchto opakujících se slov je zcela jistě orobinec. Přišlo mi, že autor je orobincem doslova posedlý, zvláště v druhé polovině knihy, a garantuji vám, že kdybyste dostali za použití tohoto slova pokaždé korunu, měli byste tento román zdarma, a ještě by vám zbyly dvě stovky na bochník chleba (ano je to tak, právě jsem si udělal srandu z inflace).
Chlapci běželi mezi stromy jako o závod. Stín, který cedrové stromy skýtaly, byl vlhký a dusný a řeka před nimi zářila, jako by to byla bílá plocha pokrytá jasnoskvoucím sněhem. Krčili se před větvemi a smáli se za běhu...
Medový závěr
A nakonec to nejlepší. Naši dva malí hrdinové, Bread a Fish, jsou hlavní důvod, proč jsem si Vor utkaný z hvězd užíval. Pokaždé, když přeskočila kapitola a příběh byl vyprávěn z jejich pohledu, mi v hlavě začalo svítit sluníčko a cítil jsem, že si v četbě opravdu libuju. Skvěle vystavené charaktery, fungující motivace, a nakonec poučení se a velký posun k dospělosti. Jejich trápení mi přišlo opravdové, jejich přátelství mě zasáhlo svojí silou a upřímností. Jestli jsem někde cítil autorův talent a energii, pak to bylo právě tady. Tito desetiletí chlapci proměnili příběh z obyčejného na kouzelný. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
Aby se pomstil, unesl jejich dceru – baletku Nessu. A tak jako Zvíře ze slavné pohádky podléhá Mikolaj kouzlu Krásky, své malé baletky, která teď tančí jen pro něj...
