RECENZE: Volání tučňáků – Veronica je zpět i se svými kamarády ve fraku

Rozhodnutí

Již osmdesáti sedmi letá Veronica je zpět ve svém skotském sídle. Společnost jí dělá malá Daisy, dcerka zaměstnavatele jejího vnuka Patricka, kterého v minulém díle objevila. Daisy je po těžké léčbě rakoviny, ale je veselá a spolu s Veronicou se báječně baví. Jednoho dne se na Veronicu obrátí známý cestovatel a přírodověděc Robert Saddlebow s nabídkou doprovázet jej do Austrálie a na Falklandy a podílet se tak na natáčení přírodopisného dokumentu, mimo jiné i o tučňácích. Veronica neváhá ani chvilku a nabídku přijímá, avšak pod podmíkou, že s ní pojede i Daisy.

Mezitím její vnuk Patrick opouští po hádce se svou přítelkyní, vědkyní Terry, výzkumnou stanici na Locket Islandu a vydává se do Kanady, aby tam pátral po svém otci. Patrickův otec, kterého nikdy nepoznal, je samozřejmě zároveň Veroničiným synem, který jí byl odebrán jako miminko k adopci, a tak i Veronica je zvědavá, jak Patrickovo pátrání dopadne. Terry, která zůstala v Antarktidě, je smutná, a navíc zjistí něco, co jí zřejmě zcela změní život.

Falklandy

Jak příběh pokračuje, Veronica se na Falklandech sbližuje s Robertem a vzniká mezi nimi úžasné přátelství. Veronica je nyní již vstřícnější a umírněnější než v předchozím díle a dokáže na lidech ocenit to dobré. Daisy, která je zde se svou maminkou, se zotavuje, protože zdejší podnebí a příroda jí dělají moc dobře. Především ale tučňáci! Stejně jako Veronice. Patrick v Kanadě zjistí zajímavé, až šokující informace, o kterých přes e-mail Veronicu pravidelně zpravuje. Něco však vynechá, a to způsobí na Flaklandech při natáčení velkou komplikaci. Všechno se ale nakonec vysvětlí. Veronica svým typickým způsobem zjistí, co se děje s Terry na Locket Islandu a okamžitě začne jednat. Pozve ji na Falklandy, a také Patricka. Co z toho vzejde neprozradím – o takovou radost vás přece nepřipravím.

Poslání

Věřte, že se můžete těšit na příjemné, romantické, dojemné a možná trochu neuvěřitelné dobrodružství jedné staré paní a jejích přátel, kteří ještě odmítají hodit flintu do žita. Žijí dál, dokud to jde, a i když tak na první pohled nevypadají, pomáhají, kde se dá. Velkou motivací a příkladem jsou pro ně jejich milovaní tučňáci, za kterými nepřestávají cestovat. Ostatně i o nich se toho dozvíte spoustu, takže se nejenom pobavíte, ale také poučíte.

Příběh je vyprávěn ich-formou, slovy Veronicy a Patricka. Můžeme jej tak vnímat ze dvou různých, a někdy dost odlišných pohledů. Tento díl není tak poklidný, jako ten první. Odehrává se tu totiž několik dramat a nečekaných zvratů, které vás udrží ve střehu. S protagonisty se ještě více sblížíte a jejich peripetie budete prožívat tak, jako kdyby byli i vašimi drahými přáteli.

Hlavní myšlenku jsem shledala ve slově naděje. Ta z celé knížky totiž přímo vyzařuje, a to je moc dobře. Najdete v ní ale také lásku k přírodě, hodně o ekologii, jak už bylo řečeno, o roztomilých tučňácích, a především o velkém respektu jak mezi lidmi, tak právě k přírodě. Nečekejte ale nic extra filozofického či naopak akčního a dramatického. Jedná se o oddychové a hezky uklidňující čtení, které nepostrádá ani jemný humor a je v něm spousta lásky a laskavosti. Podíváte se také na zajímavá místa a dozvíte se, kolik druhů tučňáků existuje a čím se liší. Stručně řečeno, tahle knížka stojí za to!

Hodnocení: 90 %