RECENZE: Venkovské sídlo – Zlaté časy

Zlaté časy, které vyšly u nakladatelství Ikar, jsou prvním dílem plánované triologie Venkovské sídlo. Autorkou knihy je německá spisovatelka Anne Jacobsová, také známá pod pseudonymem Marie Lamballe. Anne se narodila v Dolním Sasku a po otci, jenž se věnoval psaní divadelních her, zdědila svůj spisovatelský um. Sepsala už okolo 20 románů a mezi nejznámější z nich patří její třídílná série Panský dům. Je sice vystudovanou učitelkou hudby a němčiny, ale pracuje v knihkupectví. Žije s manželem a dvěma dětmi a každý den píše šest až osm hodin.

Po pádu Berlínské zdi se Franziska vydává zpátky do města svého dětství a mládí – do Dranitzu. Franziska a její rodina zde vlastnily panství, které jim bylo v průběhu druhé světové války zabaveno sovětskými vojsky. A i když z panství zbyla jen rozpadající se budova a dávno pozbylo svou tehdejší krásu, Franziska, ač už dávno není nejmladší, je pevně rozhodnuta získat majetek své rodiny zpět a vrátit ho do původního stavu. Během toho se z hlubin její mysli vynořují všemožné vzpomínky nejen na své bratry, rodiče a sestru, ale také na její velkou lásku Waltra Iversena. A spolu s nimi i spousty věcí, které jí nadále zůstávají nejasné.

Jenny právě ukončila vztah se svým šéfem a najednou neví, co se svým životem dál. A ačkoliv viděla dosud svou babičku pouze jednou, rozhodne se ji vyhledat a po všech těch letech ji konečně pořádně poznat, a proto se i ona ocitá v Dranitzu, kde se rozhodne zůstat a s Franziskou pracuje na obnově rodinného panství.

Mína své město nikdy neopustila, ani během války, ani po ní. Za mlada pracovala na zdejším panství, a je jednou z mála lidí, kteří ví, jak se rodinná historie Dranitzů opravdu odehrála. Proč pořád zůstává tak tajemná? A co před Franziskou a Jenny tají?

Franziska a Jenny mají hodně společného. Obě jsou velmi tvrdohlavé, neustále musí mít pravdu, a nevzdávají se za žádnou cenu. Nechybí jim ani spousta zvědavosti a pořádná netrpělivost a jak jsem pochopila, právě tyhle vlastnosti jsou charakteristické pro jejich rod. Až se začínám domnívat, že jsem asi taky jejich příbuzná. Obě dvě mi byly od začátku moc sympatické a rychle jsem si je oblíbila. Moc mě bavilo pozorovat, jak se vyvíjí nejen jejich vztah, ale i jak se vyvíjí jejich vztahy s ostatními postavami.

Po všech těch thrillerech a knihách na vážné téma jsem byla ráda, že se mi do rukou dostala tento příběh. Zlaté časy nejsou nijak složitě napsané, je to zkrátka lehká a poutavá kniha. Příběh tu pozorujeme z pohledu Míny, Franzisky, Jenny (v devadesátých letech, kdy se celý děj odehrává), ale také mladé Franzisky a deníkových zápisů její mladší sestry Elfriede (ve válečném období). Nejen, že zde máme mnoho postav, také zde je mnoho zápletek, díky kterým je pohled všech postav zábavný a napínavý. Kapitoly jsou dlouhé tak akorát a styl autorčina psaní mi seděl.

Knihu bych doporučila všem milovníkům historických románů a také všem romantickým duším, protože nepochybuji, že si příběh plný sentimentu, nostalgie a lásky si získá jejich srdce.