Uvidíme se v srpnu – posmrtně vydaný román G. G. Márqueze je sexuální dobrodružství, ze kterého se vám rozbuší srdce

Musel spolknout zlost. Byl by dal cokoli za to, aby ji zničil nějakou smrtící odpovědí, ale život ho naučil, že když žena řekne své poslední slovo, všechna ostatní jsou zbytečná...

Klíčový den

Byla to v podstatě rutina. Rok co rok, ve stejný den, se Ana Magdalena plahočí 4 hodiny trajektem na ostrov, aby položila matce květiny na hrob. Tento rok se ale něco změnilo, mysl se jí pohnula a ona zatoužila po dobrodružství. Nebylo to plánované, byl to impulz, když toho muže viděla sedět, v osamělosti a tichu, zatoužila se s ním seznámit. Noc se rozplynula jako teplý letní vánek a z románku zbyla jen vzpomínka. Když se vrací trajektem nazpět, k rodině a manželovi, uvažuje jestli milence viděla naposledy, nebo jim je souzeno se shledat znovu. Uvidí se zase v srpnu?

Krátké vzplanutí literární vášně

Skoro by se dalo říct, že před vámi leží další z řady erotických povídek, jenže zdání klame, a jakmile otevřete tento pestrobarevný sešítek, zjistíte, že vše je trochu jinak. Nečekejte nekonečné množství odstínu šedi nebo všelijaké explicitní erotické scény, o to tady opravdu neběží. I přesto přese všechno hraje sex hlavní roli. Začíná to být lehce zamotané, že?

Užasla nad jeho mistrovstvím salonního kouzelníka, s nímž ji kousek po kousku, téměř bez doteku svlékl špičkami prstů, jako by loupal cibuli...

Uvidíme se v srpnu

Velice rychle mi došlo, že Márquez byl mistr slova. Celá povídka se kompletně věnuje duši pomalu stárnoucí ženy, která ještě neztratila moc ze svého třpytu a rozhodla se, že chce ještě žít. Je to neuvěřitelně popisné, přesné a zavánějící silným pocitem, že autor skutečně dokázal prohlédnout ženu skrz na skrz. Možná to byl čaroděj, mág, jenž se zrodil se zlatým grálem v kapse, možná viděl všechno tam, kde jiní neviděli nic.

Poté, co jsem během necelých dvou hodin slupnul povídku jako malinu, mě vrtala hlavou palčivá myšlenka. Úvod knihy se věnuje důvodům, proč tak dlouho trvalo, než vůbec příběh vyšel a podle rodiny nebyl text stoprocentní, vybroušený k dokonalosti tak, jak by to Márquez napsal, kdyby byl plně při síle. Vlastně se jedná o slabý kus, který si můžeme přečíst jenom proto, že editor Cristóbal Pera přece jen viděl v textu kvality. A já se sám sebe musím neustále ptát, když je podle mnohých tahle povídka slabá, jak asi musí vypadat příběh napsaný za dobrých časů a plných sil? Podle mě totiž povídka není vůbec slabá, ani náhodou, je totiž plná lásky k životu a nenaplněných tužeb, o kterých vlastně ani nemusíme vědět, že v nás dřímají. Stačí ale jeden okamžik, letmý pohled ke stolu vedle a ihned poznáme, že nastala naše chvíle, na kterou jsme čekali více než čtyřicet let.

Svět se od prvního doušku změnil. Cítila se jako uličnice, rozpustilá, všeho schopná a zkrášlená posvátnou směsicí hudby a ginu...

Rozloučení

Povídka očištěná o úvod a slovo editora nabízí 80 stran textu, což opravdu není mnoho, obzvláště s přihlédnutím k ceně. Vzhledem k tomu, že se jednalo pravděpodně o poslední rukopis a ze šuplíku už nic dalšího nevypadne, jedná se asi o investici, která se dá překousnout. Od autora jsem nic jiného nečetl, i přesto mi stačil tento krátký textík, abych pochopil jak velká byla pro literaturu, jeho ztráta. Život umí být krásný, když ho trošičku popostrčíme. Ana Magdalena o tom věděla své. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.