RECENZE: Ultimus

Tohle mi říkala troska s dohasínajícím životem zavřená uvnitř jednotky té nejintenzivnější péče, jakou si lze představit. Kolem je skupina příslušníků nelítostné mafie a docela rozsáhlá sbírka lidských zrůd se zničenou psychikou...

Trvalé bydliště: Měsíc

Pro začátek se sluší říct co znalci vědí a my ostatní, neznalci Neffovy tvorby, to zjistíme právě teď. Tento román se řadí to tzv. Arkádského cyklu, několikadílné série o dvou výtečnících, kteří okupují Měsíční krajinu za jediným účelem, totiž pobavit nás čtenáře a fanoušky sci-fi. Pokud vám právě stoupla hladina stresového hormonu, můžete se hodit do klidu, neznalost předchozích dílů nebrání tomu, abyste si Ultima patřičně užili.

Měsíčňané skrz naskrz, Kuba Nedomý a Kazimir Prus alias Dědek Čuchák jsou zpět! Starožitnická firma Nedomý&Prus dostává velice lukrativní zakázku, která je zavede do nápravného zařízení Ultimus. Dovolte mi, abych vás malinko uvedl do kontextu doby. Roboti dostávají stále víc a víc práv, a to až do takové míry, že se musíte chovat slušně k vašemu kávovaru, aby nebyl vystaven přílišnému stresu.

Kuba a Děděk, odborníci na kvantovou robotiku, se ocitají v nebezpečí ještě předtím, než vůbec dorazí na Ultimus. Poznávají Perlu, aktivistku za práva robotů, ehm tedy autonomních entit, která jim jde po krku, protože v nich poznává nebezpečné robofoby. Tenhle kšeft jako víno se může velmi rychle proměnit ve veliký průšvih a Kuba s Kazikem mohou začít litovat, že vůbec vytáhli paty z Arkádie. Natlakujte skafandry, vyrážíme za dobrodružstvím.

V tichu jsem slyšel, jak někde něco kape. Co to mohlo být? Asi něco jedovatého a určitě to smrdělo. Opravdu jsem se do tohohle místa nezamiloval...

Recenze plná regolitu

Kniha obsahuje skvostné ilustrace, ale mám to s nimi podobně jako s penězi v mé portmonce. Pohledět na ně mě naplňuje velkou radostí, akorát je na prd, že je jich žalostně málo. Buď jak buď, ilustrace Karla Jerie mně hodně vylepšily čtecí zážitek, ale bylo jich opravdu poskrovnu. Karle, příště na nás nešetři.

Co se týče románu samotného, Amorek mě zasáhl přímou ranou do srdce. Ihned se mi vybavily ty skvělé časy na střední škole, kdy jsem svůj čas místo učení věnoval zarputilé četbě skvělé sérii Ocelová krysa od báječného Harryho Harrisona. Suchý humor a všudypřítomná satira nejednou rozechvěla mojí bránici. Smích je něco, co se ozývalo často, jak u staré dobré Ocelové krysy, tak i u Ultima. Ondřej Neff mě nesmírně pobavil, a to bylo přesně to, co jsem potřeboval.

Vypadal na dobrotisko, měl širokou usměvavou tvář a modré oči. Nejspíš tu byl za sériové vraždy...

Dokážu si představit, že pro fanoušky série je firma Nedomý&Prus absolutním kultem, na který nedají dopustit a já s nimi naprosto souzním, i když je pro mě tenhle svět novinkou. Příběh, děj, okolnosti, to vše funguje dobře a tempo slušně odsejpá, ale pro mě nic z toho není důležité. Pozornost si totiž zaslouží dva podivní kamarádi, jejichž vztah je nanejvýš prapodivný a dialogy, které vedou, jsou napěchované kupou hlášek, které dovedou zlepšit snad sebehorší náladu. Máloco je tak vtipné, jako ironický humor Kuby Nedomého a typické "hu" Dědka Čucháka. Jestli na Ultima narazíte, neváhejte ani minutu.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 85 %