RECENZE: Tři dny do pekla

Hlavní hrdinka, veterinární lékařka Cassie, si během těchto tří dnů doopravdy sáhne na dno, ba nahlédne za samotný práh pekla. Mohl to být den jako každý jiný. Cassie se mohla jako obvykle vrátit z práce za svým skvělým manželem a dvěma dětmi, a žít si svůj běžný, možná malinko všední život. Cestou z práce se ale nachomýtla k situaci, která celé to martýrium odstartovala. Anebo ne?

V této knize si autorka od začátku pohrává se svými čtenáři a bezostyšně nás mystifikuje už od prvních stránek příběhu. Autorka zprvu nastíní opravdu závažný problém, který se skládá z několika dalších komplikovaných problémů, aby pak v průběhu knihy rozpitvávala jeden díleček za druhým a vlastně je téměř všechny zpochybnila tak, že kolem poloviny knihy čtenář vlastně už vůbec neví, na čem vlastně je.

Útěchou mu ovšem může být, že hlavní hrdinka Cassie je na tom úplně stejně, takže čtenář může prožívat ten příšerný stres spolu s ní. To, co se zpočátku jevilo jako obyčejné manželské neshody, totiž pomalu přechází v něco daleko děsivějšího, čímž je ohroženo nejen její manželství, ale i její děti, blízcí přátelé a prakticky každý, s kým Cassie kdy přišla do styku.

Verdikt

Nebyla bych to já, abych si neodpustila menší poznámku. Je sice známým faktem, že matka je schopná pro záchranu svých dětí téměř nemožného. Obávám se ale, že minimálně limity, vycházející z její fyzické kondice, by se dříve či později musely přihlásit o slovo. Pokud totiž hlavní hrdinka není nadšenou sportovkyní, trénovanou policistkou nebo vojačkou, o čemž se tedy autorka zapomněla zmínit, některé její kousky se mi zdály pro obyčejnou veterinářku poněkud náročné.

Tři dny do pekla je vlastně taková one woman show, v níž veškerou iniciativu přebírá hlavní hrdinka Cassie a byť je v případu angažovaný i jakýsi detektiv, udělal toho tak málo, že mi ani nestálo za to zapamatovat si jeho jméno. Jediným jeho výrazným rysem, který mi utkvěl v paměti, je to, že nosí neobvyklé barevné kravaty. Obávám se ale, že to je na seriózního vyšetřovatele trochu málo.

Musím nicméně říct, že kniha mě nakonec celkem mile překvapila. Zpočátku jsem se do čtení musela trochu nutit a skepticky jsem si říkala: no jo, zase další šablonový thriller z řady. To se ale záhy ukázalo jako velmi mylná představa. Autorka si totiž pouze připravovala půdu pro to, aby mi pak naprosto vzala vítr z plachet. Během čtení mám totiž tendenci hádat, co se asi teď stane dál a jak to vlastně celé skončí. Všechny tyhle moje tipy mi přímo vybouchly do obličeje a jednu jedinou maličkost jsem uhodla až úplně těsně před závěrem celého příběhu.

I tak se ale obávám, že na mou momentální čtecí krizi byl i tento zajímavý thriller krátký. Momentálně bych asi potřebovala nějaké méně stresující počtení, protože v tomto případě jsem se do kůže hlavní hrdinky vžila tak moc, že od té doby mám tendenci na odchodu z domu minimálně třikrát kontrolovat, jestli jsem skutečně zamkla dveře.

Hodnocení: 80 %