Sudety: Ztracený ráj – Malé příběhy na pozadí velkých dějin | RECENZE

Historie nikdy nejezdí přímým vlakem. To by měla moc snadný...

Naši Němci

Mým působištěm je už dlouhé roky město Ústí nad Labem, známé také jako Aussig an der Elbe. Jeho jádrem jsou velkolepé vily a činžovní domy postavené počátkem dvacátého století a, dle mého skromného názoru, právě to je to nejhezčí, čím se Ústí může pyšnit. Doba slávy průmyslového magnáta Heinricha Schichta už je dávno pryč. A stejně jako jiná místa spadající do sudetské oblasti, i Aussig trpí nezacelenou dírou po odsunu německého obyvatelstva.

Co se stalo, stalo se. Jako všechny důležité dějinné události i odsun Němců z našeho území po druhé světové válce obsahuje mnoho slepých míst, do kterých skrz učebnice dějepisu nemáme šanci dohlédnout. Zbývají jen rozjitřené emoce a z nich plynoucí názory, které postrádají objektivitu. Sbírka Sudety: Ztracený ráj otevírá pohled na skutečné vztahy a možnou lidskost i nelidskost mezi dvěma národy. Tím končím své wikipedické řeči a konečně otevírám recenzi.

Vždycky říkal, že je po matce Žid a po otci ateista a že každá hádka mezi Čechy a Němci nakonec skončí tak, že někdo rozbije hubu Židovi...

Dopisy z ráje

Začínáme lehce, možná až rozverně. Povídka Zákupy - Sarajevo nastavuje tvář tehdejší době a spíš než příběhem útočí na čtenáře atmosférou. Zato druhý příběh Petry Dvořákové s dávkou odlehčenosti poukazuje na společenská očekávání a zvedá mi náladu. Nemůžu říct, že bych byl vyloženě lapen, ale zvědavost, co přijde dál, rozhodně pociťuji. 

S křížkem po funuse přichází Petra Klabouchová a dává nám pocítit svou náklonnost k Šumavě. Ze zasněžených šumavských vršků ale peláším pryč, protože přichází část, na kterou jsem se těšil nejvíc - část silných příběhů. Skeptik od přírody a psavec v jednom, Leoš Kyša, posílá do placu povídku Kamarádi, která mi dala pocítit drsnou příchuť čerstvě vznikající první republiky, a tuhle jednohubku jsem si, moji milí, vychutnal do sytosti.

Měl by to nechat být, jenže nemůže. Vztek v jeho srdci zkameněl. Přestal sršet, bublat a jiskřit, vychladl a teď řeže jako sklo...

Únik z minulosti

Nebudu plýtvat vaším drahocenným časem a plnit tento text dalšími tisíci znaky popisujícími všechny zbylé povídky, namísto toho představím poklad celé sbírky. Jakuba Katalpa se nespokojí jen s Němci či Čechy, kdepak, do jejího vyprávění se vešel ještě Ital, ten zpropadenej Talián, jak by řekl Weissmann. Jakubin příběh v sobě má esenci všeho, čím tahle sbírka je: napjaté i přátelské vztahy mezi kulturami, podložené hutným příběhem, který jako bonus obsahuje jedno prvoválečné trauma.

Sudety: Ztracený ráj je zdařilou sbírkou, která vás zve do míst, jež jsou již dávno zapomenutá a přikrytá hlušinou historie. Nebo ne? Možná, že ta místa můžeme vykopat a prozkoumat ze všech stran. Zmuchlejte své černobílé představy do kuličky a pátrejte po skutečném světě v barvách. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.