Storočí – Originální fantasy s nádechem Hunger Games vás pohltí! | RECENZE

Na první dobrou mě zaujal propracovaný svět s komplexním magickým i politickým systémem. Magie zde byla pojata vskutku originálně, i když se jednalo o schopnosti a dovednosti, které jsou pro fantasy knihy podobného ražení celkem běžné. Ono originální pojetí něčeho důvěrně známého skutečně oceňuji, stejně jako jazykovou vybavenost a stylistické dovednosti autorky. Z mého pohledu příběhu nic nechybělo, všeho byl dostatek – dosti akce, poutavé dějové zvraty i pěkná, i když poněkud předvídatelná romantická zápletka.

„Nevím, co mě těší víc, vidět, jak svíráte meč, nebo jak šaty svírají vás.“ „Ani já nevím, co mě těší víc. Když vzpomínám, jak se vám špička mého meče opírala o krk, nebo když si představuju, jak by se vaše srdce vyjímalo na mém talíři.“ V Grimových temných očích to zajiskřilo pobavením. „Dejte si pozor, Srdcojedko,“ špitl. „Mohl bych vám ho prostě zaslíbit.“

Pohádkový boj o přežití vás pohltí!

Knihu jsem slupla na jeden zátah. Alex Aster jsem dokázala odpustit doslova všechno, i fakt, že mě do děje hodila jako rybu do vody a nechala mě se v něm plácat. Ano, rozumíte tomu správně, jedná se o klasický příklad toho, kdy vás autor uvrhne přímo do centra dění a na jednotlivé podstatné okolnosti přicházíte postupně. Tento nelichotivý prvek mi byl kompenzován často se objevujícími záblesky vzpomínek hlavní hrdinky, či občasnou lekcí historie, takže jsem ve finále moc netrpěla.

Co se děje týče, je poměrně přímočarý. Šest magických říší v čele se šesti vládci, kteří se spolu musí utkat v magickém klání. Pět jich přežije, jeden zahyne, aby prolomil dávné kletby. Ovšem i z jednoduché a poměrně lineární dějové linky lze vytvořit originální koncept plný překvapení. Alex si zahrává snad se všemi knižními předsudky, včetně mnou nenáviděného milostného trojúhelníků, ale ona to dělá opravdu skvostně! Dokonce i ten trojúhelník tu dává smysl a je později originálně uchopen. Jo, já jí zkrátka všechno věřila a zobala jsem jí z ruky. Po dlouhé době se mi do rukou dostala fantastika, od níž jsem se nemohla odtrhnout a nutila se do toho, abych knihu odložila a šla plnit jiné povinnosti.

Storočí

Výborná fantasy, kterou si nesmí nechat ujít žádný knihomol!

Ústřední trojce je přímo partička k pohledání: naivní svůdkyně, král temnot a nedůvěřivý dobrosrdečný král. Všichni tři mají své mouchy, všichni něco skrývají, každý z nich lže, ale jejich lži jsou poháněny dobrými úmysly. Můžete je milovat, můžete je nenávidět, ale jedno se jim upřít nedá, jsou fakt úžasně napsané. Postavy, a to nejen ty hlavní, mají totiž duši, nejsou jen černobílou výplní děje, ale jejich činy přímo ovlivňují a formují zvrat příběhu. I vedlejší postava může v konečném výsledku zvrátit běh času a promluvit do finálních událostí.

Alex Aster rozehrává zajímavou hru plnou překvapení, které jsem ani já, byť už mám leccos načteno, nedokázala odhalit. Ačkoliv primární linka je poměrně uzavřená, stejně přišla podpásovka v podobě závěrečného epilogu, který mě donutil kousat si napjatě nehty a nedočkavě vyhlížet pokračování. Věřte mi, nebo klidně ne, ale tohle potřebujete. Za mě je to stoprocentně jedna z nejlepších knih, která se mi v loňském roce dostala do rukou.