RECENZE: Sladká pomsta

Kromě všech krav vlastnil tři chýše a dvě manželky. Náčelník to měl naopak, dvě chýše a tři manželky. Ole vůbec nechápal, jak mu to může fungovat...

Nastínit ve stručnosti obsah Sladké pomsty se zdá býti velkým oříškem. Je totiž velice pravděpodobné, že až tak učiním, označíte mě za blázna. A možná budete mít pravdu.

Příběh

Ole Mbatian mladší je váženým šamanem kmene Masajů, jejichž domovem je divoká africká savana. Šaman ale prožívá chmurné chvíle, protože mu Bůh nadělil již osm dcer, ale žádného syna. A každý se zdravým rozumem musí uznat, že tolik dcer, společně se dvěma manželkami, může jednomu způsobit nemalé trápení. Nicméně Pán je milosrdný, a tak při jedné procházce spadne Olemu z nebe syn přímo k nohám. Ukáže se, že onen syn je puberťák jménem Kevin. Boží cesty jsou někdy opravdu nevyzpytatelné.

Mezitím se ve Švédsku dějí věci. Naštvaný a zarputilý nacionalista Viktor spřádá plány na ovládnutí umělecké galerie a získání slavného jména. Hugo touží získat spoustu peněz s vynaložením co nejmenšího úsilí a jeho starší bratr pracuje na tom, aby se stal oftalmologem. A málem bych zapomněl na Jenny, mladičkou archivářku hledající samu sebe.

Ptáte se, co mají tito nesourodí lidé společného? Inu, slavnou expresionistickou malířku, která je již několik desítek let po smrti. Vítám vás v bláznivém světě Jonase Jonassona.

V literatuře o škůdcích nic nenaznačovalo, že by slimáci mohli být loajální vůči majiteli. Rozumně si pohovořit se slimákem nebylo o moc jednodušší než udělat totéž s Bromanem...

Začalo to neposedným Stoletým staříkem, který vylezl z okna a zmizel. Od té doby uplynulo 11 let a autorův recept na skvělou knihu se vůbec nezměnil. Postavy vržené do světa absurdních situací a snad ještě absurdnějších náhod. Tento švédský spisovatel je ideální volbou pro všechny čtenáře vyhledávající antistresovou literaturu, u které se královsky pobaví. Jonas Jonasson je zkrátka vynikajícím lékem na smutek. Je jedno, jestli zvolíte Sladkou pomstu, či některý z jeho starších románů, léčivé účinky má každá z nich.

Není to jen humor, co dostanete, to by bylo banální. Celé je to napsané s jakousi lehkostí, vytříbeností a nadhledem. Život není růžový, autor si je toho dobře vědom a svůj příběh tomu uzpůsobuje. Vážné situace střídají ty komické, a přitom to do sebe hladce zapadá. Dobrým příkladem byl silný kontrast mezi postavou Viktora a ostatními. Většinou knihy jsem se spíše prochechtal než pročetl, ale jakmile nastoupil Viktor, smích mi velice rychle zmizel z obličeje a bylo mi malinko nepříjemně.

Přesvědčit někoho, kdo skoro nepřemýšlí, aby si něco rozmyslel, zvládnou jen ti nejlepší...

Informace o tom, že Jonasson je fanouškem tvorby Jaroslava Haška dává perfektní smysl. Když se nad tím zamyslím, lehká inspirace Švejkem je očividná, a možná to je také jeden z důvodů proč si přečíst zrovna tento titul. Existuje snad čtenář, který by neměl zájem o tvorbu švédského autora, který se vzhlédl v našem největší národním hrdinovi? To by bylo na pováženou. Tak na přečtenou zase příště.