RECENZE: Růženky

Když kůlna vybuchla, Evie se neotočila a ani se nepřikrčila, když jí nad hlavou prosvištěl kus vlnitého plechu.

Máme před sebou další Kingovo dílo. Anebo spíš dílo Kingových. Román Růženky totiž napsal Stephen King společně se svým synem Owenem. A je to znát, i když možná jen pro ty, kterým jsou knihy Stephena Kinga blízké. Na první pohled je rukopis jeho, avšak postupně narazíte na některé slovní obraty, které Stephen nikdy nepoužívá. Výrazy, které text náramně osvěžují. A to se vám bude líbit, ať už jste jeho fandové, anebo ne. Pojďme se tedy společně s nimi přenést do světa fantasy, do listnatých lesů a teplého, vlhkého podnebí Apalačských hor, do městečka Dooling, kde všechno začíná…

„Je to fakt, mami, a jsou to jakékoli ženy. Staré, mimina, mladé, středního věku. Jakékoli ženy, které spí. Takže: nechoď spát.“

Šípková Růženka byla v pohádce půvabná a po probuzení milá. Ne tak naše Růženky. Jednoho dne, ráno mezi 7.45 a 7.57 hod. východního času, usnou sice také, ale zabalí se do jemné pavučiny….a když je pak někdo probudí, moc se rozzlobí. Všem mladým i starým ženám v zemi, bez rozdílu, dokonce i dětem, které usnou, se to stane. Přímo se rozzuří a ať už byly půvabné nebo ne, ubližují a zabíjejí. Jako by šlo o jakousi epidemii. Lidé jí budou říkat Aurora.

Zazvonil telefon. Ani se na něj nepodíval a stiskl PŘIJMOUT. Byla to Elaine a vzlykala. Spí a neprobouzí se a má to svinstvo po celém obličeji! Bílé svinstvo jako pavučiny!

Dříve však, než Aurora vypukne, objeví se v Doolingu Evie. Půvabná, laskavá a empatická jako víla z pohádky, ale také drsná, nenávistná a jízlivá jako čarodějnice. Je vtipná, ale většinou je smrtelně vážná… Ona jediná se pavučinou neobalí a ona jediná všechno ví. Má snad s tím vším něco společného? Evie není Růženka, je ztělesněním všech žen, jako kdyby všechny dohromady byly ona sama – bojuje za ně, a to tak tvrdě, že se ocitne ve věznici. V místě, které bude nakonec klíčem k rozuzlení celé záhady.

Tam odkud přišla, za řídkým lesem a přes pole, už nebyl Strom vidět. Nebyla však sama: střechu přístřešku pokryly můry jako pohyblivý příkrov mihotajících křídel.

Je zatčena šerifkou Lile. Ve věznici pracuje také Lilein manžel, psychiatr Clint. Tyto dvě postavy a jejich zvláštní manželství, ale i další postavy, jako jednotlivé trestankyně či ředitelku věznice, soudce Silvera a právníka Barry Holdena a další protagonisty, už v této chvíli známe z úvodních stran knihy. Je zde totiž jejich seznam s krátkou charakteristikou každého z nich. To nás ostatně u Kinga nepřekvapí. Jací jsou však doopravdy poznáme až na následujících 620ti stranách.

Tam odkud přišla, za řídkým lesem a přes pole, už nebyl Strom vidět. Nebyla však sama: střechu přístřešku pokryly můry jako pohyblivý příkrov mihotajících křídel.

Otec a syn Kingovi rozpoutají peklo na zemi, ve kterém bude každá z postav hrdinou. Zda kladným či záporným záhy zjistíte a budete s nimi až do posledního řádku. Muži, opuštění svými ženami, budou bojovat za ně i proti nim a také o holý život svůj a svých synů. Vymýtí nemoc zvanou Aurora? Škoda jen, že nemohou být v zemi za „kouzelným stromem“. Ani o ní nevědí. My čtenáři však ano a právě tam nalezneme odpověď na otázky, které si možná občas položí každý z nás. Umíme si vymyslet nádherný svět fantazie, ale proč jej také nežijeme? Autoři nám tímto příběhem napovídají, že není třeba zázraků a kouzel, stačí jen velmi málo a fantasy se stane skutečností. Zkusme tedy rozlousknout tento oříšek spolu s nimi. Je lépe být tady, anebo „za stromem“? Na kterou stranu se přidáte?

V týdnech poté, co se ženy probudily, připadal svět většině lidí trochu jako žalostná stolní hra z obchodu použitým zbožím: část dílků chyběla, a i když některé třeba nebyly důležité, rozhodně byste je rádi měli. Přinejmenším vám citelně chyběly určité karty, které by vám pomohly k vítězství…