RECENZE: Raci v hlavě - Podmanivý román o hledání vlastních kořenů

O autorovi

Pražský rodák Rudolf Král (1972) je povoláním scénárista, editor a publicista. Po absolvování studií na FAMU pracoval jako šéfredaktor filmového časopisu. Je autorem dvou dětských knih, výukového komiksu pro střední školy, několika scénářů a mnoha filmových recenzí a článků. Kniha Raci v hlavě je jeho literárním debutem v oblasti románů pro dospělé.

Dost možná, že život je jedna velká past se stovkami vchodů a vůbec nezáleží na tom, jakým do ní vlezeš. Jakmile začneš něco chtít a o něco se snažit, zaklapne a už se z ní nevymotáš.

Příběhy plné odvahy

V knize čteme souběžně dva příběhy. Prvním z nich, kterým také vše začíná, je o chlapci Mikulášovi, kterému nikdo neřekne jinak než Miko. Jsou devadesátá léta a Miko právě dosáhl věku 18 let. Opouští dětský domov řečený Díra na zámku kdesi v pohraničí. Loučí se svými kamarády a přemýšlí co bude dál. Jak má teď žít svůj život? A kde vlastně začít? Své rodiče nikdy nepoznal a nyní přichází i o jedinou „rodinu“, kterou má. O kamarády, tety, a především o „otce“ - ředitele domova, pana Kraba…

Raci v hlavě

Dál pak v Mikově vyprávění sledujeme jeho měnící se cestu životem, různá dobrá i špatná rozhodnutí, ke kterým průběžně dospěl a dostaneme se s ním tak na mnoho různých míst. Ať už půjde o opuštěnou prádelnu, která se stane jeho domovem, anebo mafiánský gang, se kterým se zaplete. Miko se na své cestě musí životem prokousávat, mnohdy mu o něj půjde, a okolní svět i společnost mu ji rozhodně neulehčí.

Stoupám širokou ulicí nahoru na Žižkov. Cinkání tramvají, klaksony aut, túrování motorů, rozčilené lidské hlasy, rozchechtané lidské hlasy, ubrečené lidské hlasy. Na horizontu ohraničeném střechami vysokých domů nehybně leží chuchvalce přes sebe naházených mraků. Nevzhledná šedivočerná deka, která se nevidět vysype dolů…

Druhým příběhem, zdánlivě s tím prvním nesouvisejícím, je syrové a jak už to tak v magickém realismu bývá, i trochu snové vyprávění o putování haličského mlynáře a také vojáka Nestora. Ocitáme se s ním nejprve v období 1. světové války a s tajemnou dívkou Taryk, pocházející z kavkazských stepí, kterou Nestor na své cestě potká, postupně procházíme celým 20. stoletím až k jeho konci.

Nestor a Taryk, které dohromady svede náhoda či snad osud, a mezi nimiž v jejich opuštěnosti vznikne zvláštní vztah jako otce s dcerou, spolu mnoho let putují z údolí a lesů Zakarpatské Ukrajiny, přes Slovensko, až do nově vzniklého Československa, a přitom čelí všem hrůzám, ale i špetkám radostí, jež doba, kterou vždy právě prožívají, přináší. Dostaneme se nimi téměř fyzicky do špínou a bahnem překrytého prostředí války, divokých lesů podkarpatské Rusi, kde se schovávali, ale také do zvláštního světa cirkusu a spousty měst.

Ruka s kamenem minula dívčinu hlavu asi o šedesát centimetrů. Nestorovo obrovité tělo místo očekávaného střetu s protivníkem proletělo vzduchem a mělo co dělat, aby se nesvalilo do hromady suti. Proti Nestorovi stála maličká, čtyř nebo pětiletá holčička a vylekaně si ho prohlížela…

Raci v hlavě

Verdikt

Oba příběhy – i když se jedná spíše o mnoho malých životních příběhů dohromady – mají, ačkoliv spolu nijak nesouvisejí, hodně společného. Oba zrcadlí touhu člověka po nalezení svých kořenů a smyslu vlastního života a na pozadí obou příběhů, i přesto, že se odehrávají každý v jiné době, probíhají historické události střední Evropy se všemi změnami, které přinesly. Hlavní postavy, mimochodem skvěle propracované, jsou opuštěné a vržené úplně samy hledat své místo na slunci či aspoň přežít. Příběhy Mika, Nestora a Taryk se nakonec překvapivě a zdánlivě nelogicky spojí, aby vyústily v silnou, a hlavně nečekanou pointu.

Dějinné události jsou reálné, příběhy fiktivní, i když se klidně mohly stát, a možná, že i staly. Jsou drsné, přesto se u mnohých momentů budete usmívat. Jindy zas budete až příliš dojati a bolest nad nevyhnutelnými osudy některých protagonistů vám bude brát dech. Magická atmosféra, které nechcete věřit, obě linie silně podbarvuje a v jejich závěru vrcholí. Oba hlavní příběhy, i vedlejší mikropříběhy, mají obrovské poslání. A tím je nehynoucí naděje.

Přestože se nejedná o lehké čtení, spíše pro náročnější čtenáře, ráda bych závěrem vyzdvihla autorův styl a schopnost čtenáře upoutat. Příběhům, jejich okolnostem a osudům lidí, o kterých tato kniha je, se budete divit, ale budou vás také zajímat. Musíte si na ně však udělat čas a klid a soustředit se. Pak vás tato kniha doslova uchvátí. Radost vám udělá také grafická úprava a typicky krásná obálka z dílny nakladatelství Vyšehrad. Třešničkou na dortu jsou navíc zajímavé a vypovídající ilustrace renomované výtvarnice Sabiny Chalupové. Myslím, že především fajnšmekry čeká skutečný čtenářský zážitek. Zkrátka, Raci v hlavě vám v knihovně rozhodně ostudu neudělají.

Hodnocení: 90 %