Nová Propast času překračuje nejen hranice času, ale i žánrů | RECENZE

A jak sám autor říká hned v úvodu, nejedná se o nové vydání, ale o zcela přepsanou knihu. Wow, s různými remake verzemi se člověk setkává často u videoher, filmů či písniček, ale že by autoři kompletně přepsali nějakou svoji starší publikaci, to se až tak často nevidí. Nanejvýš upraví pár vět a faktů, ale to právě není případ nové Propasti času, u které bych si tipnul, že byla takovým splněným snem Romana Bureše, aby jeho dílo rostlo a vyvíjelo se spolu s ním. Možná by se hodil i výraz „upgradovaná“ Propast času nebo také Propast času 2.0, protože rozdíly opravdu nejsou jen kosmetické.

Abych se nejprve vrátil k původní verzi Propasti času z roku 2015. Byla to první kniha, kde jsem se s Romanem Burešem setkal a od té doby od něj přečetl vše, co napsal. Byla to kniha od autora, kterého tehdy prakticky nikdo neznal, ale která měla takový potenciál, že by se podle ní dal natočit klidně úspěšný film. A to platí i o nové verzi.

Propast času

Ač různých příběhů o cestování v čase a časových paradoxech existuje hromada a zdálo by se, že v rámci žánru nejde už nic extra vymyslet, Propast času je v rámci žánru poměrně dost originální. Pro českého čtenáře byla navíc atraktivní tím, že se částečně odehrává na našem území, hlavní hrdinka je takové běžné mladé děvče, žádná supermanka (Burešovi hrdinové jsou mimochodem často právě takoví, dalo by se říci „obyčejně lidští“) a příběh je natolik nepředvídatelný a rychle vás vtáhne do sebe, že z univerza s promíchanými časy nebudete chtít odejít. A i název je docela povedený, to je pro úspěch knížky často základ. Za mě tedy byla i původní Propast času dobrá kniha, řadil jsem ji mezi svoje nejoblíbenější sci-fi a možná bych si dovolil říct, že i přes další Burešovy knihy, které mu od té doby vyšly, pro mě byla takovou ikonou, kterou jsem považoval za jeho „životní dílo“.

Nově vydaný remake drží příběh víceméně v podobných mantinelech a stále se odehrává v roce 2013, jako původní verze. Samozřejmě není to jen napsané nově, ale změnily se i příběhové důrazy, některé obce se jmenují jinak a více to nyní dává smysl, přibyly tu hezké mapy, které vám pomohou si představit, jak k promíchání časových linií došlo. Zmizel tu (překvapivě) pejsek Goliáš, v příběhu odpadly některé vsuvky a jiné zase přibyly, a text je celkově takový košatější.

Je vidět, že autor měl celých 10 let v hlavě nápady, jak by to celé chtěl posunout a vylepšit. A drtivá většina je jich určitě ku prospěchu věci. S textem si vyhrál, není to žádná „sériová výroba“, ale autorova srdeční záležitost, do které dal sám sebe. I Toňa je podle mě v řadě ohledů nyní typičtější studentkou humanitního oboru, než byla původně ;-)

Přepracování příběhu celkově určitě prospělo a jsem rád, že Propast času vyšla v této vylepšené podobě. Přesto mi někde v koutku mysli stále hlodala myšlenka, že bych se vůbec nezlobil, kdyby autor napsal i čtvrtý díl. A kdo ví – možná to není úplně vyloučené. Nově přepsaná trilogie, jejíž další dva díly se chystají k vydání, by klidně mohla otevřít cestu k dalším pokračováním. Toto universum má totiž stále potenciál přinést něco nového. Třeba se jednou stane fenoménem, který přesáhne hranice světa sci-fi a fantasy.

A tady se vracím k tomu, co jsem už nastínil v nadpisu. Samozřejmě že kniha může být řazena do celkem specifické sci-fi a fantasy, případně i do kategorie postapo, svým příběhem tam určitě spadá a nikoho tím určitě nezklame. Ale současně si dokážu představit, že příběh může oslovit mnohem širší publikum než právě jen sci-fi komunitu. Protože je napsaný stylem, kdy obsahuje řadu prvků i z jiných žánrů. Autor elegantně využívá své znalosti z doby antiky, novověku i moderní doby, najdeme zde i romantické prvky (i to je pro příběhy od Romana Bureše příznačné).  Na rozdíl od většiny knih v tomto žánru, které často sázejí na neporazitelné hrdiny a povrchní vztahy, je Propast času svým přístupem výrazně odlišná – a právě to z ní činí jedinečné dílo. I díky tomu se v ní může snadno najít i čtenář, který obvykle po takovýchto knihách ani nesáhne.

Ještě si na závěr neodpustím drobnou poznámku k názvu. Podle mě není výhra, když vyjde pod stejným názvem něco, co už existuje z dřívějška, ale je to ve skutečnosti něco odlišného. Nejenže to může být matoucí, ale na první pohled často není jasné, v čem přesně spočívá rozdíl. Někdo to označí za druhé vydání (což je špatně), někdo přidá do názvu slovo remake, jiný připojí rok vydání – všechna tato neoficiální označení jsem už v souvislosti s novou Propastí času zaregistroval. Je trochu nepříjemné, že vzniká taková nejednotnost, protože každý si název přizpůsobuje po svém. Autor nad tím do značné míry ztrácí kontrolu. Pokud tedy chcete mít jistotu, že máte v ruce opravdu nový remake Propasti času, ověřte si rok vydání či obrázek na obálce, případně se podívejte, jestli je v ní úvodní slovo autora, ve kterém se vše vysvětluje. Nebo si ji rovnou kupte přímo od nás zde →