RECENZE: Prasklina

A potom teploty opět klesnou a vlády nad vrbami rostoucími podél břehů se ujme ledová královna. Spustí na hladinu bílé pramínky zmrzlé krajky a obalí mosty nánosy stříbřitého ledu. Hladina řeky se zvrásní, proud se zpomaluje a i Cam začíná zamrzat. Břehy lemují hluboké závěje, které se šíří i na zmrzlou hladinu. Ledové království převzalo vládu i nad řekou.

Prasklina je těchto poetických popisů plná. Jednu chvíli autorka popisuje drsnou realitu bezdomovců nebo rozkládající se tělo právě nalezené mrtvoly a vzápětí popisuje nádhernou zmrzlou scenérii, na jejímž pozadí se vše odehrává. Nejen, že se jedná o úžasný kontrast, ale autorka těmito odbočkami zároveň mírně zpomaluje děj a dodává mu tak na napínavosti.

Prasklina - příběh

Děj se začíná odvíjet na odlehlém ostrově Jižní Georgie, kam hlavní postava Felicity Lloydová odjela studovat ledovce. Na tomto ostrově žije jen hrstka obyvatel a to především z řad vědců. Jednou za čas sem dorazí loď s turisty, kteří ale na konci téhož dne musí zase odjet, protože na ostrově pro ně není žádné komerční ubytování. Pro introverty a ty, kteří se potřebují ukrýt před světem je to ideální místo.

Druhá část románu nás zavede do Cambridge v Anglii o devět měsíců dříve. Sledujeme nejen život Felicity, ale i příběh terapeuta Joea, který hledá rovnováhu mezi svým osobním a pracovním životem. Joe dobrovolně pracuje s lidmi bez domova, což už mu přineslo nemalé potíže, s nimiž mu ochotně pomáhá jeho matka Dehlia, která pracuje u policie.

Joe je ukázkový mamánek, který má svou matku neustále za zadkem, ať se hne kamkoliv. Nutno podotknout, že nebýt jí, asi by čelil ještě daleko horším problémům kvůli svému ne úplně dobrému úsudku. Joe je postava, jíž bych s chutí nakopala zadek i já.

Ve třetí části se posouváme o 7 měsíců vpřed a poslední čtvrtá část nás opět vrací do současnosti na ostrov Jižní Georgie. Každou část uvozuje citát z per klasických autorů, jak jsou například Gustave Flaubert nebo Charles Dickens.

Autorka je ze svých předchozích knih již proslulá svými nádhernými popisy přírody. V případě Praskliny se jedná zejména o zimní přírodu a ledovce, které Felicity miluje. Ještě před tím, než se ale mohla oddat své milované práci, odehrála se v Cambridge série podivných okolností, které Felicity o tuto životní příležitost málem připravily.

Felicity je velmi rozporuplná postava a čtenář si do poslední chvíle není jistý, co si o ní má myslet, a především co od ní očekávat. Navíc nad ní neustále visí hrozba v podobě tajemného Freddieho, který je také do poslední chvíle naprostou záhadou.

Verdikt

Původně jsem se domnívala, že se román bude odehrávat převážně na odlehlém ostrově. V tom se mé očekávání nenaplnilo, protože dvě ze čtyř částí se odehrávají v univerzitním městečku Cambridge. Autorka do knihy také zahrnula velmi zajímavé téma, které již bylo několika autory zpracováno, ale pojala ho přeci jen trochu jinak, což hodnotím převážně pozitivně.

Aniž bych se dopouštěla spoilerů, musím konstatovat, že konec mi přišel až moc optimistický na to, jakým způsobem se odvíjel celý příběh. To je taková hlavní výtka, kterou bych k Prasklině měla, nicméně jako celek hodnotím knihu velmi dobře a vřele ji doporučuji fanouškům Boltonovek i napínavých thrillerů.

Hodnocení: 86 %