RECENZE: Povznesení

Městečko Castle Rock bylo vždycky zvláštním místem, plné zvláštních lidí a ani tentokrát to nebude jinak. Příběh začínáme seznámením se Scottem Careym, chlapíkem ve středním věku, který má za sebou rozvod a jediným jeho společníkem, ve velkém domě, zůstává jeho kocour Billy D. Kdyby jste Scotta potkali na ulici, pravděpodobně by na něm nebylo nic zvláštního, prostě další chlap po čtyřicítce, kterému roste břicho a prospělo by mu, kdyby shodil pár kilo. Háček je ale v tom, že to poslední, co Scott potřebuje, je dieta, protože navzdory tomu, kolik toho spořádá, neustále drasticky ztrácí na hmotnosti a nevypadá to, že by se to mělo zastavit.

Scott si to, nějakou dobu, nechává pro sebe, ale nakonec se rozhodne svěřit se svým problémem blízkému příteli Bobovi, praktickému lékaři v penzi, který mu radí, aby se pokusil obrátit na odborníky, kteří by mu snad dokázali pomoci, což odmítá protože se mu nelíbí představa stát se pokusným králíkem nebo hvězdou videí na YouTube.

Místo strachu z mizejících kil Scott nalézá jakýsi vnitřní klid a smíření se svým stavem a rozhodne se soustředit na problémy okolo sebe, napravit poněkud chladné vztahy s lesbickým párem, který s ním sousedí a nakonec se pokusí otevřít oči a srdce těm obyvatelům, kteří si stále myslí, že sňatek mezi homosexuály je něco nepatřičného.

Rozhodně cítil, že se od něčeho osvobodil. Proč se trápit kvůli něčemu, co nemůžete změnit? Proč to nepřijmout?...

Přiznám se, že kdybych na obálce neviděl jméno autora, s největší pravděpodobností bych nepoznal, že se jedná právě o Kinga, protože to, co je pro něho typické: plíživá hrůza, děs a všudypřítomné zlo, v této povídce rozhodně nenajdete, ale to ovšem neznamená že by to nebylo čtivé a zábavné dílo, na jaké jsme koneckonců od něho všichni zvyklí. I když tu chybí typické hororové prvky, každý fanoušek neomylně pozná o koho se jedná - názvem městečka počínaje, garážovou kapelou Pennywise a klauny konče.

Závěrem bych rád dokončil myšlenku, kterou jsem načal v úvodu. Povznesení je svižné, vtipné, sympatické a nenáročné čtení, které nezabere víc než pár hodin, a navíc nenásilnou formou řeší problematiku nesnášenlivosti a připomíná nám, že někdy je potřeba méně se trápit a více žít, což mi je neskutečně sympatické. Titul má příjemných 147 stránek a přímo pomrkává na čtenáře, kteří od Kinga ještě nic nečetli, aby začali právě s touto povídkou a podle mého názoru rozhodně nebudou litovat. Jen je dobré počítat s tím, že u psaní tohoto příběhu si mistr dal projednou od hrůzy a strachu, oddech.