RECENZE: Povídky smíchovské – Kouzlo staré Prahy trochu jinak

Autorka

Česká spisovatelka Marie Rejfová sice pochází z Prahy, vyrůstala ale v Žatci, studovala humanitní vědy v Plzni a nyní žije se svým manželem a dvěma dětmi ve Varnsdorfu, kde také pracuje jako učitelka mateřské školky. Psaní se věnuje už od mládí, kdy se pravidelně zúčastňovala různých literárních soutěží. První román Čarověník vydala v roce 2015, a na něj později navázala románem Sestra smrt. Marii Rejfovou známe především díky její sérii humorných detektivek s učitelkou Josefínou Divíškovou, odehrávající se na malém, typicky českém městě, případně okolním venkově, i s jeho svéráznými obyvateli. Za druhý díl série Kdo jinému jámu kopá obdržela autorka 3. cenu Jiřího Marka. Ačkoliv Povídky smíchovské poněkud vybočují z její dosavadní tvorby, příběhy obyčejných lidí, typická česká atmosféra, jí vlastní humor a osobitý styl v nich zůstávají.

„I když se Povídky smíchovské odehrávají v časech na hony vzdálených těm dnešním, snažila jsem se co nejvěrněji zachytit vnitřní život i všední peripetie jednotlivých postav, aby čtenář získal pocit, že s nimi starosti a radosti sdílí.“ (autorka)

Příběhy

Ocitáme se v Praze na Smíchově na počátku 20. století. Všechno je jinak než dnes, i když lidské osudy, o kterých příběhy vyprávějí, se od těch dnešních, jak zjistíme, příliš neliší. Šest povídek, šest příběhů obyvatel města, kteří se více nebo méně znají, a v každém z nich se objeví malá Růženka Horká a hodně povědomý, záhadný starý muž s vousy, kloboukem a brýlemi. Růženka mu říká Kouzelník.

„…dál pozorovala zrníčka prachu vznášející se v kuželu slunečních paprsků. Okno za jejími zády bylo pootevřené a spolu se světlem pronikal do tmavé chodby hluk probouzejícího se Smíchova. Natáhla ruku a prosívala zlatavé částečky mezi prstíky.“

Každá z postav je jiná, specifická, ať už svým povoláním, povahou či podmínkami v jakých žije. Všechny však žijí v některém ze starých smíchovských činžáků s pavlačí nebo s krámkem v přízemí. Setkáváme se s kameníkem, pekařem, lehkovážnou služkou, starou paní, která všechno vzdala, mladým studentem medicíny, se dvěma sestrami, které si na dámy jenom hrají, a také s postiženým chlapcem a jeho kamarádem Ferencem. Ani jedna z postav není ušetřena toho, čemu musí čelit a my se stáváme svědky jejich osudu, který si mnohdy zvolily samy. Někdy však přece jenom ne, a přesto se mu nevyhnuly.

Doporučení

Je těžké vybrat jen jednu z povídek jako nejlepší, mohu ale říci, že nejvíc mě oslovily a dojaly povídky Panenka, Miriam a Kripl. Tyto tři povídky asi nejvýstižněji a nejpůsobivěji hovoří za každého člověka, jenž má nějaké trápení, se kterým se vyrovnává. V povídce Kripl, která je v knížce v pořadí jako poslední, se navíc konečně odkryje skutečná totožnost onoho záhadného Kouzelníka. I ostatní povídky jsou však působivé a velice čtivé. Některé mají detektivní zápletku, jiné trochu mrazivou romantickou linku a ani jedna není povrchní. Nepostrádají napětí a humor, a především originální nápad a pointu, kterými si mě autorka vždycky získá. Dohromady s perličkou v podobě závěrečného Epilogu a Slova autorky tak vznikla překvapivě příjemná (a hezká) knížka, kterou jsem přečetla bez mrknutí oka za pouhé dva dny. Všem čtenářům ji proto vřele doporučuji.