RECENZE: Poslední zelené údolí - Opusťte své domovy, je-li vám život drahý!

Opusťte své domovy, je-li vám život drahý!

Byli pozváni na Ukrajinu, aby začali nový život a prosperovali. Úrodná půda začala brzy štědře plodit a němečtí osadníci prosperovali a bohatli. Čas líně plynul dál, roky mizely v nenávratnu a ve slovníku doby se objevilo nové slovo: bolševismus. Ve jménu komunismu Stalin zakročil pevnou rukou, vyvolal hladomor po celé Ukrajině, svobodné vlastníky půdy označil za kulaky a všechno znárodnil. Nastal den, kdy se Emil musel rozhodnout, jestli vydá sebe a svou rodinu na pospas postupující Rudé armádě, nebo to riskne a prchne společně s konvojem chráněným wehrmachtem a důstojníky SS. Emil se rozhodne prchnout s vlky a jeho předaleká cesta začíná. Kolik obětí bude muset jeho rodina přinést?

Možná jsem předurčen dožít své dny tady a vláčet mrtvá, nemocná těla k vlkům a vranám. Byl jsem odsouzen k záhubě ve chvíli, kdy jsem vzal pistoli a rozhodl se zabít ty tři Židy...

Recenze z temných dob

Tvorbu Marka Sullivana vůbec neznám, a i přesto mám pocit, že po přečtení jednoho jeho románu dokážu nahlédnout pod pokličku jeho spisovatelského umu. Časté rozečítání knih s rozpačitým pocitem, jestli ten čas strávený čtením stojí zato, jsem u tohoto díla vůbec nepociťoval. Vlastně se mi, asi na desáté stránce v hlavě rozsvítil obrovský banner s vysokým hodnocením. Jako bych věděl, co mě čeká, byl jsem si jistý, že to bude dobré, protože autorův styl psaní, jemnocit a smysl pro vykreslení emocí, si mě ihned zaháčkoval.

Později mi došlo, že citlivý přístup, obzvláště u válečného dramatu, nestačí, ale Mark mě dlouho nenechal na pochybách a ke svému literárnímu koření přidal další nezbytnou ingredienci: vyvolání šoku. Bylo to, jako bych prožíval krásný den plný pohody a najednou se přes oblohu přehnal mrak a já ráz na ráz musel bojovat o holý život. Způsob, jakým se v příběhu pracuje s drastickými scénami mě několikrát překvapil a já se z pocitu ukolébání a toho, že to dobře dopadne, ve vteřině propadal do stresu a nervozity, zas a znovu. Popravdě jsem si ty ambivalentní pocity užíval až do samotného závěru.

Začínal si myslet, že světu vládne nenávist. Nenávist byla určitě zastoupena téměř ve všech hrozných zážitcích, které mu život připravil. V Dubasari jí přece podlehl, nebo ne?...

Dva konce v jednom závěru

Je ironické, že své výhrady které k celé knize mám, zde nemůžu publikovat, protože bych se musel dopustit hříšných spoilerů. Jak to tedy zaobalit? Příběh má fakticky dva konce, přičemž ten první z nich byl ideální tečkou, za kterou kdyby autor nepokračoval, byl bych mnohem spokojenější. Já vím, mluvím v hádankách, ale nelze to udělat jinak. Možná, že to pro vás bude motivací si knihu přečíst o to víc, abyste si mohli ověřit, o čem to ten Jirka zatraceně žvanil. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 90 %