RECENZE: Polibek bez duše

Polibek bez duše - příběh

Layla se ze všech sil snaží zapadnout mezi své vrstevníky ve škole. Není to ale vůbec jednoduché, zvlášť když ona sama je výjimečná. Je totiž napůl Strážce a napůl démon. Taková mula, ke které se ona sama s oblibou přirovnává. Je díky tomu pro Strážce nepostradatelná a odpoledne místo psaním úkolů, tráví naháněním démonů. K tomu se tak trochu zakoukala do svého nevlastního bratra Zayna. Je si moc dobře vědoma, že je pro ni zakázané ovoce, ale on je prostě takový kusanec, že si nemůže pomoct. A aby toho nebylo náhodou málo, Layla si nemůžu dělat zálusk ani na žádného jiného kluka, protože její polibek pro všechny s duší smrtící záležitostí. A právě v tu chvíli se na scéně objevuje Roth. Hříšně přitažlivý démon, který žádnou duši nemá…

Kousla jsem ho do ruky. Potichu syknul a chytil mě za krk. Zaklonil mi hlavu. „Kousání může být zábava, jenom když to odpovídá situaci. Teď to ale bylo naprosto nevhodné.“ Horko těžko jsem uvolnila jednu ruku z jeho sevření a chytla jsem tu jeho. „Jestli mě hned nepustíš, udělám něco mnohem horšího.“ Démon zamrkal a potom se rozesmál.

Verdikt

Patříte mezi fanoušky Z krve a popela? Pak nemusíte otálet a šup, rovnou si knihu hoďte do košíku. Jsem si jistá, že se vám bude líbit. A pro ty z vás, co jste s Jennifer L. Armentrout ještě neměli tu čest, se teď trochu rozepíšu. Hned na úvod musím říct, že na rozdíl od většiny těch, kteří už Z krve a popela mají za sebou, se neřadím mezi skalní fanoušky této série. Ale mám pocit, že to, co mi tam chybělo, se v Polibku bez duše autorka rozhodla dohnat.

Musím vás ale upozornit, že tohle je young adultovka jak vyšitá. Přestože tento druh literatury čtu poměrně často, tady mi chvilku trvalo, než jsem se naladila na tu správnou vlnu a zhruba první třetinu jsem si nebyla úplně jistá, zda to bude čtení pro mě. Hlavní hrdinové jsou opravdu ukázkoví puberťáci, čemuž odpovídá tomu jejich myšlení i dialogy a já už přeci jen jsem trochu jiná věková kategorie. Po nějaké době jsem se s nimi však sžila a začala jsem si knihu užívat.

Roth je ukázkový příklad atraktivního bad boye, a co vám budu povídat, kdyby mi bylo znovu náct, asi mi u čtení ukápne slina. Navíc je pořádně přidrzlý a vždy má po ruce nějakou sarkastickou poznámku, která člověka pobaví. A pak tady máme neméně přitažlivého Zayna. Věřte, že ti dva dohromady dokážou mladé holce spolehlivě zamotat hlavu.
 

Co může být horší než jeden démon? Dva démoni. Kolena se mi tak třásla, až jsem se bála, že se zhroutím k zemi. Označování se mi ještě nikdy dříve tak nezvrtlo. Byla jsem tak nahraná, že to ani nebylo k smíchu. „Neměl by ses do toho plést,“ řekl hledač a sevřel dlaně v pěst. Ten nový chlápek klidným krokem přistoupil k nám. „A ty bys mi mohl políbit prdel, co ty na to?“

Příběh se rozjíždí rychle a po celou dobu se něco děje. Mám dojem, že autorce svědčí spíše menší počet stran než rozvláčněné dlouhé bichle. Neměla jsem pocit hluchých míst a vše se točilo okolo toho, co mě zajímalo. Hlavní hrdinka Layla je trochu praštěná a občas jsem s jejími kroky nesouhlasila. Ale ruku na srdce, kdo z nás jako teenager neudělal pár zbrklých, a ne úplně moudrých rozhodnutí.

A pak tady máme ony zmiňované Strážce a démony. Člověk by si na první dobrou řekl, že asi bude jasné, kdo tady bude ten zlý a kdo zase ten dobrý. Nic ale není černobílé. Mám pocit, že nás do jejich světa zatím autorka nechala jen lehce nahlédnout, a to nejlepší si nechává až do dalších dílů, přesto se tady mihne pár zajímavých příšerek a nechybí ani pořádné drama v samotném závěru.

I když si myslím, že nejvíce fanoušků si Polibku bez duše určitě najde hlavně mezi mladšími čtenáři, pokud se na něj dokážete správně naladit, má co nabídnout i starším knihomolům. Alespoň já jsem toho důkazem, protože mě první díl přesvědčil, abych v sérii pokračovala.

Hodnocení: 70 %