RECENZE: Osud - Čínská hra na kočku a myš pokračuje

„Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.“ (Konfucius)

Příběh 

Eumenides, kterého známe z prvního dílu trilogie, byl nemilosrdný vrah, který před každou vraždou poslal své oběti parte, aby věděla, proč ji chce zabít. Vždy šlo o trest za činy, které měl dotyčný na svědomí. Kapitánu Pchejovi a jeho týmu se však nepodařilo tohoto samozvaného vykonavatele spravedlnosti chytit. Eumenides zemřel.

Jednoho dne jsou v hotelu nalezena těla dvou studentů, kteří byli zavražděni krutým způsobem. Vedle nich leží i jejich profesor. Je sice živý, ale má useknutou ruku. Ještě více šokující ovšem je, že oba studenti u sebe mají parte, podepsané Eumenidesem.

Na krku se mu objevila dlouhá, hluboká rána. Na luxusní koberec se z ní vyřinula temná krev. Muž Kudrnáče pustil, aby mu krev nezacákala oděv, a mladík se zhroutil na zem. Několikrát sebou škubl a znehybněl.

Osud

Kapitánu Pchejovi je jasné, že Eumenides má následovníka, kterého si možná sám vychoval. Rozjíždí se nové pátrání, které má opět kořeny ve staré nevyřešené vraždě v provincii Sečuán z roku 1984. Pchej se pustí do práce a pomáhá mu dál jeho tým 18/4. Pravou rukou mu zůstává krásná psycholožka Mu Ťien-Jun.

Pchej všem důvěřuje, a přesto se stane, že jeden z nich se vyjeví jako zrádce. Než zjistí, kdo to je, zůstane úplně sám a musí zcela změnit styl vyšetřování. A vrah je až příliš chytrý na to, aby Pchej jakkoliv polevil. Hra na kočku s myší je ještě vypjatější, než jsme z minulého dílu zvyklí, snad i proto, že se zdá, že nový Eumenides je mnohem mladší, svižnější a bystřejší než ten starý. Teprve až v posledních pár kapitolách se dozvídáme, jak všechno doopravdy bylo, kdo je nový Eumenides a přestože se do spárů policie svým způsobem přece jenom dostane, bohužel, téměř nic to nebude znamenat.

Některé věci by nejraději zapomněl. Jeho cesta byla strastiplná, ale on z ní nemohl sejít. Byla jeho osudem.

Verdikt

Je nadmíru jasné, že teprve třetí díl tohoto příběhu bude klíčový – tedy aspoň doufejme – a spravedlivě potrestán bude i sám Eumenides. V každém případě, i v tomto druhém, si užijeme spoustu napětí a zajímavých situací v atraktivním a pro nás exotickém prostředí Číny i s jejími zvláštním obyvateli a tradicemi. Také určitá krutost, se kterou se v knize setkáváme, už zřejmě k této zemi patří, a proto se jí nesmíme divit.

Zápletka i hluboké téma vylučuje jakoukoliv povrchnost, kterou bychom možná u obyčejné detektivky čekali. Ona ale obyčejná není, což, pokud jste četli první díl, už jistě víte.

Jediné, co mohu knize vytknout:

• čínská jména, která se mi neustále pletla a nebyla jsem schopná si je zapamatovat,
• na můj vkus příliš podrobných pasáží popisujících postup vyšetřování
• příliš časté opakování skutečností, které už dávno známe

Jinak bych románu Osud prakticky neměla co vytknout. Upřímně se už těším na třetí díl.

Hodnocení: 80 %