RECENZE: Osobní asistentka

Autorka Renée Knight dobyla srdce čtenářů celého světa svým knižním debutem Dokonalý cizinec, v němž uplatnila svůj osobitý styl a vypravěčský talent. Všichni, kterým její styl učaroval, netrpělivě očekávali její další knihu. Já jsem Dokonalého cizince nečetla, proto pro mě byla Osobní asistentka z hlediska autorčina stylu velkou neznámou.

Jako první mě při pohledu na útlost knížky napadlo, že na dnešní poměry se jedná o poměrně krátkou záležitost. No proč ne, někdy je velký rozsah spíše na škodu, klíčový je totiž obsah. Tak jsem se začetla a přišlo zvláštní překvapení. Autorka totiž v této knize zvolila úplně jinou taktiku, než na jakou jsme zvyklí u většiny thrillerů.

Jedná se vlastně o jakousi zpověď poměrně nudné osobní asistentky Christine Butcherové, která je místy až nezdravě posedlá svou prací. Řekla bych dokonce, že se autorce podařilo vypracovat skoro až psychologický profil ženy v časovém horizontu zhruba 20 let, ovšem vše se odehrává v poměrně poklidném, spíše nethrillerovém duchu.

Je až fascinující, s jakou precizností jsou popsány veškeré události v Christinině životě. Místy jsem si jakožto čtenář musela klást otázku: proč autorka zabíhá až do takových podrobností? Všechno ale do sebe začalo zapadat v druhé polovině knihy, kde, jak už tomu tak bývá, příběh nabral poněkud rychlejší spád. Najednou bylo podstatné pamatovat si všechny ty malé detaily, protože v další části knihy měly svou další významnou roli.

Z několika ohlasů na knihu jsem pochopila, že mnozí čtenáři považují Christine za velmi nesympatickou postavu. Já, ač jsem obvykle na knižní hrdiny poměrně přísná, bych Christine nesoudila tak příkře. Christine je totiž potřeba vnímat v kontextu celého jejího příběhu. Jaký to musí být pocit, když se z bezmocné obyčejné dívky stane prakticky nejmocnější osoba v místnosti?

Moc, kterou Christine postupně získává, nespočívá v penězích, vlivu nebo slavném jméně, jak si lidé nejčastěji představují. Christine vládne mocí informací, a to velmi nebezpečných informací, aniž by si to po většinu času uvědomovala. Jak s nimi nakonec naloží…?

Thrillerový nádech dostane kniha až v poslední čtvrtině. Dostane se nám nějaké té akce a velkého množství manipulace a lží. Ty byly samozřejmě v knize v náznacích přítomné po celou dobu. Nicméně v posledních kapitolách knihy vyplyne na povrch jejich tíha a velikost. A pod jejich náporem se něco začne probouzet i v Christine…

Myslím si, že pro plné pochopení a docenění příběhu by bylo dobré si knihu přečíst ještě jednou a vnímat text trochu jinýma očima než napoprvé. A jaký je tedy můj verdikt?

Osobní asistentku bych doporučila přemýšlivějším jedincům, workoholikům, osobním asistentkám, případně sekretářkám. Kniha mě neurazila, ale ani kdo ví jak nenadchla, nicméně mě donutila k zamyšlení a k přehodnocení některých svých postojů.