Noční dům je žánrovým mixem, který jako ochutnávka Nesbøho geniality neobstojí | RECENZE

Hned úvodem musím poznamenat, že Noční dům asi nebude vhodnou knihou pro seznámení se s jedním z nejlepších žánrových spisovatelů. Je to spíš taková jednohubka. Odbočka mimo hlavní proud, napsaná před něčím větším. Pro jeho zaryté fanoušky to pak bude možná až moc velká změna. Noční dům by se dal svou strukturou do určitého momentu přirovnat ke Stranger Things, nebo právě už zmiňovanému Stephenu Kingovi. I zde je totiž velké množství dnes už notoricky známých příběhových šablon, které jsme viděli stokrát. Sluší se ale dodat, že Nesbø s nimi nakládá obratně. V případě, že by měl dílo na svědomí méně zkušený spisovatel, rozpadl by se mu celý příběh pod rukama.

Celá kniha je psaná nepříliš popisným, svižným jazykem, který je nesmírně čtivý. I díky tomuto stylu psaní (a útlosti knížky) ji přečtete velmi rychle. Při čtení jsem měl pocit, že si autor prostě chtěl pohrát s žánry. Protože přesně tím kniha je. Začne jako nadpřirozený horor, a postupně se překlopí do něčeho jiného. A když už máte dojem, že víte, oč se jedná, ukáže se, že je to celé jinak. Celý příběh používá pro vysvětlení nadpřirozených situací nebo zvratů ta nejokoukanější klišé. Ale vše je tak dobře promyšlené a zapadá do sebe, že to funguje. Jak jsem zmínil výše, kdokoli jiný by si na tom vylámal zuby.

Noční dům

Protagonistou je drzý čtrnáctiletý teenager Richard, který je svědkem neuvěřitelné události. Když vyhecuje svého spolužáka, aby z telefonního seznamu vybral číslo, zavolal na něj a utahoval si z příjemce, události vezmou nečekaný spád. Jeho vrstevníka totiž v telefonní budce sluchátko doslova sežere zaživa. Rozjíždí se vyšetřování, během kterého samozřejmě Richardovi nikdo nevěří. Ani jeho pěstouni.

Přibývají další podivné události a postupně začneme i my pochybovat o tom, zda se to celé neodehrává jen v jeho hlavě. Přijde na přetřes více různých témat. První láska, rozvíjející se vztah k literatuře a psaní, dávné trauma v dětství. Řada motivů se v příběhu opakuje, aby nakonec nabyla docela nových významů. Těžko to vysvětlit bez větších spoilerů. K Richardovi coby hlavnímu hrdinovi jsem si pak cestu zprvu hledal docela ztěžka. Bylo těžké s ním sympatizovat. Postupně se to ale zlepšilo.

Verdikt

Noční dům je zvláštní knihou, ve které se toho děje hodně, ale na malém prostoru. Díky tomu mnoho dobrých nápadů působí strašně nedotaženě, jako jakési fragmenty několika knih, které se Nesbø prostě rozhodl poslepovat dohromady. Špatně se mi to hodnotí. Musím smeknout za to, že román nepůsobí neuspořádaně či přeplácaně. Vše zde má své místo a dobře promyšlený význam. Což vzhledem k autorově pověsti ale není překvapující. S Richardem, který figuruje i jako vypravěč, je díky jeho obhroublé mluvě a charakteru zpočátku těžší sympatizovat. Postupně se ale o něm dozvídáme víc, a když v závěru máme všechny dílky skládačky, fandíme mu. Rozhodně bych čtení nepřirovnával ke Stephenu Kingovi, na to má jeho autor přece jen už příliš velké jméno. Navíc stylem psaní se od něj dosti liší.

Když jsem knihu dočetl, musel jsem své dojmy nechat uzrát, protože jsem si nebyl jistý, co si o tom všem myslet. Rozhodně nejde o špatnou knihu. Ponurost, atmosféru a řadu zajímavých nápadů jí určitě nejde upřít. Pokulhává ale už podání. Mnoho podzápletek by si zasloužilo více rozvést a prokreslit. Takto zůstává jen slohové cvičení krále detektivek na téma nadpřirozený horor. Nebo spíš thriller. Ingredience sedí, vše je na svém místě, ale k dokonalosti tomu něco chybí. Pokud jste od spisovatele, stejně jako já ještě nic nečetli, rozhodně sáhněte po něčem jiném. Jeho fanoušci pak budou zaručeně nadšeni z možnosti vidět svého oblíbence v trochu jiné vypravěčské poloze. Pro mě celou knihu z šedi průměru vytahuje povedený konec, který vše předcházející ukáže v novém světle…