RECENZE: Neuvěřitelně uvěřitelné příběhy z hor

Nemůžete mi tedy mít za zlé, že jsem tedy byla dost skeptická, když se mi do rukou dostala kniha Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor. Ačkoliv jde o již druhou knihu Martina Úbla, pro mě bylo dosud autorovo jméno neznámé. A musím říct, že jsem moc ráda, že jsem se s tímto dobrodruhem mohla seznámit – alespoň literárně.

Skupinka více či méně nadšených dobrodruhů se více či méně dohodne na tom, že se společně vydají zdolat dlouhé treky a vysoké hory, s nimiž jdou ruku v ruce extrémní podmínky a nepředvídatelné situace! Díky nadšení zdolají i počáteční nelehkou komunikaci ohledně letenek, zaženou pochyby a na cestu se opravdu vypraví.

...počasí se nelepší, spíš horší. Teplota v chajdě nadále klesá, už dlouho nevydrží. Zvedá se vítr a dochází nám veškeré zásoby. Voda stoupá. Jak dlouho ještě?? Jo, a došla whisky.

Obsah knihy je tak různorodý, že se vám čtení o jejich příhodách nebude zdát ani chvilku monotónní. Dílo začíná seznámením s hlavními aktéry příběhu – s Kuřetem, němým vůdcem, Kamilou, která působí jako skutečná něžná Sněhurka, PJem, nebezpečným lékárníkem, Dášou, drsnou vegetariánkou, Vojtou, fotícím maniakem a Martinem, upovídaným smolařem.

Objektivní popisy cest, podmínek a příhod střídají velice subjektivní pocity jednotlivých dobrodruhů – ty nám podávají prostřednictvím deníkových zápisků. Velice oceňuji, že v těchto pasážích poznáme, jací skutečně jsou, co je nejvíce trápí (a těší) a celkově se nám tím přiblíží:

zapsala Dáša:
Milý deníčku, dnes jsme se s Kamilou rozhodly, že pozvedneme nízkou kulturní úroveň naší výpravy. Jediné, co zde máme v psané formě, je Padesát odstínů šedi a to o kultuře nemůže být ani řeč. Vymyslely jsme, že každý z nás napíše do deníku povídku na téma historie a hory a na závěr cesty vyhodnotíme tu nejlepší. To bychom zde ale nesměly být s našima klukama. Druhý den jsem totiž zjistila, že PJ si stále plete poezii s prózou a do deníku napsal:

Hory, hory, hory,
prošoupu v nich pohory.

Takže jsem ho ze soutěže vyškrtla.

Jak jste si již všimli, kromě deníkových zápisů se můžeme začíst i do jiné autorské tvorby – vtipné historické prózy. Například o Marii Terezii, která chtěla své děti poslat pracovat do dolů, o Napoleonovi, který vzdal bitvu, aby se mohl věnovat turistice nebo o Janu Žižkovi v jarní depresi.

O tom, že jsou Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor opravdu rozličným čtením, pravděpodobně více psát nemusím. Nejde o cestopis, jehož základním stavebním kamenem jsou do detailu popsané trasy a výčet zdolaných cílů. Především je to neuvěřitelně lidský příběh o vztazích a všedních i nevšedních problémech. Humor, který jsem zmiňovala na začátku, je zde zastoupen opravdu hojně – co je ale důležité, je to, že působí opravdově, nenásilně, nepřikrášleně, a především uvěřitelně.

Během listování knihou jsem několikrát nahlas citovala pasáže a upřímně se musím svěřit, že jsme se všichni od srdce zasmáli. Každá jedna osobnost příběhu mi byla sympatická a věřím, že cestovat v takové sestavě musí být vážně radost – a to dokonce i ve chvílích, kdy máte promočené veškeré oblečení, ponožky vašeho parťáka nevábně zapáchají a chilli koření, které jste ochutnávali, se vám dostalo úplně, ÚPLNĚ všude. Však i od toho tu je titul Dement dne.

Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor doporučuji nejen zapáleným turistům, ale i těm, kteří se rádi baví nad cizím neštěstím, užívají si četbu o tom, co vše dokáže život přichystat a v neposlední řadě také těm, kteří neholdují rozsáhlým dílům, ale rádi by si přečetli něco milého – mimo skvělého příběhu je zde totiž spousta nákresů a okouzlujících fotografií!