RECENZE: Neříkej, že nemáme nic

Kronika života

Není nic tajemnějšího a barvitějšího než odhalovat tajemství svých předků, jejichž osudy byly neskonale spletité, bohaté a taktéž kontroverzní. A právě ta způsobuje predestinaci i našich současných životů, naší přítomnosti. Protože nemůže existovat bez minulosti. A právě takovou osudovou předurčenost zažívá jedna z hlavních hrdinek románu Neříkej, že nemáme nic. Její nestabilitu a vykořeněnost symbolizuje rozkol mezi jejím jménem – matka ji nazývá Li-ling, ona sama však používá jméno Marie.

„To je moje poslání,” řekl mi Snílek Wen. „Utéct a pokračovat v tomhle příběhu, vytvořit nekonečné množství kopií, nechat ty příběhy vsáknout do půdy, neviditelné a nevyvratitelné.”

Hledáním svých vlastních kořenů, které je těžké identifikovat a nalézt v nové zemi otevírá téma emigrace a palčivé otázky soudobých dějin, diktátorských režimů a pojetí svobody. Nositelem rodinné historie je kniha s názvem Kniha záznamů, která je opředena mnohými tajemstvími, které současně při četbě románu máme možnost odhalit.

Láska napříč rodinami

Román na spletitém rodokmenu dvou rodin odkrývá rodinné vztahy a vazby, ale především lásku. Lásku mezi milenci, starci či členy rodiny. Zobrazuje lásku romantickou, ale taktéž vykresluje lásku z rozumu, lásku opětovanou, neopětovanou, naplněnou či nenaplněnou a nešťastnou. Láska se zde nebojí ničeho. Nemá strach z nesvobody, vězení, předsudků. Ukazuje se ve své niterné podobě.

„Poznal jsem, milý Vrabčáku, že světlo je vždy neklidné a nestabilní a stejně je tomu i s láskou. Světlo se dá rozštěpit do mnoha směrů. Je v jeho povaze se lámat.”

Lyričnost slova a hudby

Při četbě knihy budete mít pocit, že slova se proměňují v notové zápisy, které v mysli dokáží vykouzlit jazykovou píseň, která dokonale ovlivní vaše vnitřní naladění, při kterém se budete chtít nechat unášet po řádcích stále kupředu. Současně budete mít pocit, že konec nechcete odhalit a budete se snažit opět najít nějaký houslový klíč, který vám otevře a nastíní další příběh. Hudebnost dodává románu nejen talent hlavních postav, pro které je skládání a hraní hudby celoživotní láskou, ale taktéž sběr lidových písní, kterému se věnují hlavní postavy a především historické hudební střípky v podobě inspirace skladateli jako Sergeje Sergejeviče Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče či Johanna Sebastiana Bacha.

Hledání sama sebe na pozadí velkých dějin

To je právě ústředním motivem celé knihy. Konkrétní osudy mnohých postav, které se v jedné chvíli protínají v současnosti a posléze v minulosti. Čas je hybatelem, který vás nenechá nikdy odpočinout a vy při četbě budete chtít pokračovat dál. Jen tak odhalíte osudy Marie, Aj-ming, Vrabčáka, Buřiny, Snílka Wena, Kudly a Ču-li. Tyto strastiplné osudy jsou pak vykresleny na pozadí velkých dějin - od vlády Mao Ce-tunga až po krvavé násilné protesty, které se odehrály v roce 1989.

Ale co je štěstí? Postupem času dospěla k závěru, že štěstí je, když je člověk uvnitř přesně stejný jako navenek. Jak jinak popsat neštěstí, než jako stav, kdy člověk uvnitř existuje jako někdo jiný, něco jiného?

Pokud se nebojíte kontroverzních témat týkající se nejen velkých dějin, ale taktéž příběhů v rodinné tradici, pak by vám tato kniha rozhodně neměla uniknout. Lyričnost vyprávěného příběhu vrcholí při vykreslení zraňujících a palčivých historických otázek s podtextem hudební historie a fantazie. Tak se kniha stává opravdu jedinečnou. A četbu promění v opravdu nevšední zážitek.