RECENZE: Nebezpečná místa

Autorka

Patricia Gibneyová se narodila a žije v Irsku, a právě tam se také, v městečku Ragmullin, odehrávají její příběhy. K psaní se uchýlila v roce 2009 po smrti svého manžela. Nejprve zkusila knížku pro děti, ale posléze se vrhla na detektivní žánr. Její debut, a zároveň první díl série s vyšetřovatelkou Lottie Parkerovou, Andělé smrti, dosáhl takového úspěchu, že už u tohoto žánru zůstala. A dobře udělala, protože bestsellery se staly i všechny její další knihy.

Patricia Gibneyová přiznává, že postava Lottie Parkerové je tak trochu jejím vlastním zrcadlem. Stejně jako ona, i Lottie se těžce vyrovnává s manželovou smrtí, přičemž její pubertou procházející děti a dominantní matka jí to nijak neulehčují. Není tedy příliš divu, že se občas neubrání lahvince dobrého bílého vína. Tak tomu aspoň bylo při psaní Andělů smrti. A zatímco Lottie je stále stejná, Patricia má dnes už nejhorší za sebou a těší se z narození svého čtvrtého vnoučete.

Příběh

Začátek je, dalo by se říci, klasika. Bosá dívka před něčím utíká. Křičí a už nemůže. Zakopne, spadne do jámy a....někdo ji zahazuje hlínou. Dívka teprve teď, když z ní odchází poslední zbytky života, pochopí kde je. Na hřbitově.

Křičela a velké slané slzy se jí na tvářích míchaly s blátem. S děsivou zřejmostí pochopila, že zemře v cizím hrobě…

Za jeho zdmi je tábor kočovníků. Jedna z nich, mladá Birdie se svým miminkem, aniž by tušila, jak osudné by toto rozhodnutí mohlo být, přijde na policejní stanici v Ragmullinu nahlásit podivné zvuky, které tam v noci slyšela. Přirovnává je k nadpřirozeným silám a tvrdí, že už je zaslechla i dříve. Nikdo jí příliš nevěří, jen Lottie Parkerová trochu ano, a vydá se tedy na hřbitov, situaci prověřit.

Zrovna tu probíhá pohřeb a Lottie se svým parťákem Boydem, kterého vzala s sebou, se k němu nachomýtnou. Je to snad náhoda nebo osud, ale právě v tom okamžiku, dříve, než je rakev spuštěna do hrobu, si někdo všimne, že na jeho dně cosi leží… Obřad je samozřejmě ihned přerušen, a když je objeveno mrtvé tělo nahé mladé dívky, všichni přítomní se hrůzou otřesou.

Lekla jsem se, že vstávaj mrtví z hrobu. Znělo to jako křik bánší, která zvěstuje smrt….

Lottie okamžitě povolá zbytek svého týmu – Kirbyho a Lynchovou – včetně patologa McGlynna, a vyšetřování může začít. Kéž by však vše bylo tak jednoduché, jak to vypadá. Zdá se, že nalezená, za živa pohřbená dívka, se jmenuje Elizabeth, a že naposledy byla spatřena ve vlaku do Dublinu, kam jezdila do práce. Jenže - začnou mizet další dívky a všechny mají něco společného. Pravidelně jezdí vlakem do Dublinu! Vlakem, kterým jezdívá i Boydova autistická mladší sestra…

Kromě toho, případy Lotiie připomínají jedno dávné, deset let staré zmizení dívky jménem Lynn. Těsně před tím, než se po ní slehla zem, byla viděna, jak vystupuje z dublinského vlaku. Její tělo se nikdy nenašlo.

Kde to je? Snažila se rozpomenout. Ten vlak. Ten muž. Chtěla vykřiknout, ale rty jako by měla zapletené. Chtěla plakat, ale nezmohla se ani na slzy. Chtěla křičet, jenže slova jí vázla v prsou. Pokusila se vzepřít poutům a chvíli zápolila s realitou, než se znovu propadla do tmy.

Verdikt

Dál už vás, milí čtenáři, čeká „jenom“ velké pátrání a velké napětí. Ve hře bude, jak už jsem zmínila, několik zhruba dvacetiletých dívek, které cestují do práce vlakem, a které postupně mizí – některé dřív, některé teď a některé později. Pohybovat se zde také bude několik divných mužů, z nichž kterýkoliv může být úchylným vrahem a věřte, že občasné vsuvky jejich vlastních myšlenkových pochodů vás budou děsit a zároveň mást. Autorka si totiž dává skutečně velmi záležet na tom, abyste vraha nemohli identifikovat. Navádí vás, manipuluje s vámi a mystifikuje vás. Do hlavy vám doslova vkládá nepravdivé úvahy, abyste pak byli o to více šokováni. Nakonec to vzdáte a necháte si se sebou dělat, co autorka chce.

Hlavní vyšetřovatelka Lottie vám bude blízká. Nejde totiž o žádnou supermanku, ale o obyčejnou poctivou policistku, která má své normální starosti, jako každý z nás. Velkou oporou jí je kolega Boyd. Jiskří to mezi nimi, ale Lottie se prozatím nové lásce brání. Postav je v příběhu opravdu hodně, občas jsem se dokonce musela pár stránek vrátit, abych si vybavila, o koho jde.

Až na to, že je děj na můj vkus možná zbytečně moc složitý, ne-li překombinovaný, je knížka velice čtivá a k Patricii Gibneyové musím přiznat svůj obdiv, že něco takového dokázala vymyslet. Pokud bych se chtěla zmínit o překladu, a já chci, moc se mi líbily do něj zakomponované a nijak rušivé, vtipné, ryze české hlášky, u kterých jsem se párkrát pobaveně pousmála. Celkově tedy Nebezpečná místa chválím a doporučuji zvláště vám, kteří tento konkrétní, už dobře zavedený styl detektivek máte rádi. Nudit se určitě nebudete.

Hodnocení: 78 %