RECENZE: Národní opruzení aneb Když historie není opruz

Autorku pravděpodobně znáte díky její předchozí knize, naučné „sbírce drbů“ Průvodce literární hysterií 19. století či díky jejímu vystupování na sociálních sítích. Já ji jako milovnice literatury a učitelka češtiny sleduji už dlouho. Byla jsem na několika jejích besedách a Národní opruzení jsem poslouchala už jako podcast, tedy alespoň jeho část, která se rovná zhruba dvou třetinám knihy. 

A teď k Národnímu opruzení! Příběh se odehrává těsně před polovinou 19. století. Karel Havlíček Borovský rozjíždí svou novinářskou kariéru, Božena Němcová hledá skutečnou lásku, Karolína Světlá je ještě dívkou, Jan Neruda trčí v trafice svých rodičů a k hořkému pádu z vrcholu se blíží Josef Kajetán Tyl.

Na zadní straně obálky se dočteme, že se jedná o detektivku s romantickou zápletkou postavenou na událostech českého národního obrození. O tom, že se jedná o národní obrození, svědčí už samotné hlavní postavy knihy. A vlastně i vedlejší postavy, které jsou z velké části také založené na reálných historických osobnostech.

Národní opruzení

Co se romantické zápletky týče, není sice jen jedna, ale ta hlavní se odehrává mezi Boženou Němcovou a Karlem Havlíčkem Borovským, a dle mého názoru tam snad ani nemusela být. Ať jsou charaktery postav jen trochu vykresleny podle skutečných charakteristik, či si je autorka úplně přizpůsobila, Božena a Karel mi k sobě vůbec nepasovali, nedokázala jsem se vcítit do jejich emocí a vůbec jsem mezi nimi nedokázala vnímat nějaké napětí. S postavou Boženy mám ovšem spojený jeden opravdu silný moment čtení, a to je popis nepříjemného incidentu z Domažlic, který mi přišel velmi povedeně popsaný i na malém prostoru, v němž se odehrával. Až se mi udělalo nevolno.

Detektivní zápletka je za mě mnohem lepší než ta romantická, a kdybych do toho měla co mluvit, věnovala bych jí více místa i písmenek. Mladiství vyšetřovatelé jsou bystří, zapojení dospělých (Havlíčka a Tyla) je zábavné a rozřešení nečekané, i když bohužel velmi velmi velmi rychlé.

Ráda bych ocenila i zapojení nejen české historie, ale i střípku té americké, ze které vychází inspirace pro zločinné řádění malostranského přízraku. Z té české se mi zase moc líbilo vysvětlení „zrodu“ nevěstek, tedy toho, jak se stávalo, že mladá žena skončila v domě hříchu.

Já osobně mám ráda kombinaci faktů a fikce, vždyť jsem se taky jako malá ráda bála u pořadu Věřte, nevěřte… Věřím, že podobné zvědavce, jako jsem já, kniha inspiruje k vyhledávání dalších informací a k potřebě utřídit si, jak to tedy bylo doopravdy.