Na vrchol – Kolik mrtvol tahle kniha ukrývá? | RECENZE

Ztracená duše

Nejdřív byl pohřešovaný, poté prohlášen za mrtvého. Po třiceti letech objevuje Ben svého ztraceného bratra v zuboženém stavu a nalézá u něj dopisy, které nikdy nebyly odeslány. Poté, co se Ben uklidní, začne si v nich číst...

Harold většinu dosavadního života utíkal před minulostí a pátral po záhadách, dokud ho jedna z nich zcela nepohltila. Uprostřed Tichého oceánu se objevila hora, která svojí výškou vysoce převyšovala dokonce i Everest. Kde se tam vzala? Nikdo neví. Harold se stává členem expedice, která má nalézt odpovědi na otázky, a pokud možno dostat se až na vrchol. Jakmile ale začnou výškové metry přibývat, začnou se dít divné věci. Pojem o čase se rozplývá a do hlavy se vkrádají děsivé myšlenky. Brzy začne nedostatek kyslíku a výšková nemoc představovat ten nejmenší problém.

Existuje jenom jedna věc, kterou můžeme dělat. Jenom jedna věc, která se dá udělat, jestli v sobě máte alespoň špetku dobrodružství. Vylezeme na vrchol...

Na vrchol

Poznámky z expedice

Vyprávění formou dopisů mě baví, vždycky mám pocit, jako bych četl skutečný příběh, který se opravdu odehrál. Je to iluze, samozřejmě, ale mně to nějakým způsobem dokáže prohloubit zážitek. Jaké tedy byly dopisy, které Harold adresoval své milované neteři?

Na počátku bylo třeba vyřešit dvě záležitosti. Záhadu a trauma. Co vás zajímá víc? Autor si vybírá silná témata, která rezonují a dokážou čtenáře přišpendlit ke křeslu na nekřesťansky dlouhou dobu. Z toho vyplývá, že kniha funguje velice dobře, tedy minimálně na startu. Hryžu si nehty, zanedlouho zjišťuji, že už není co hryzat. Jsem napjatý jak struna, představivost se dostává do otáček. Harold Tunmore je podivín, kterého si rychle oblíbím. Zatím tedy samá chvála, spokojené chrochtání. Jak to pokračovalo dál?

Měl zapadlé oči a tvář lemovanou vráskami tak hlubokými, že vypadaly jako řezné rány. Z nosu mu tekla krev. Otřásl jsem se a chtě nechtě si vzpomněl na jeho příšernou sebevraždu...

Těžkosti při výstupu

Autor se pomalu ale jistě začal namotávat do vlastní pasti a poslední třetina budiž usvědčujícím důkazem. Překotná snaha ukončit dějové linky a naservírovat všechny odpovědi, vede k neuspokojivému konci. Skvěle fungující survival se překlápí o pokus hlubokomyslné filozofie a příběhu nenávratně padá „řetěz“. Tempo bylo neudržitelné. Snaha o udržení záhadné atmosféry se daří tak dobře, že když se příběh přiblíží závěru, jako už by nezbýval autorovi prostor k řádnému zakončení. Past sklapla. Pokud jste slyšeli nějakou ránu, bylo to moje očekávání, které splasklo. Znamená to, že kniha stála za starou bačkoru? Ani náhodou! Jen bylo potřeba upravit výšku mého nadšení a vrátit se do reality, ve které tento román není velmi zdařilým, ale jen zdařilým počinem. Pořád se ale nachází vysoko nad hladinou průměrnosti a to je potěšující zpráva, jak pro mne, tak pro vás ostatní. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.