RECENZE: Lhář - Detektivka naruby

Autor

Španělský spisovatel Mikel Santiago (1975) začínal psaním povídek a krátkých příběhů. Zpočátku publikoval své vlastní e-knihy na internetu a ty ho dostaly do žebříčků bestsellerových autorů na iTunes a Barnes & Noble. Je autorem dalších sedmi thrillerů, které všechny figurují na seznamu nejlépe prodávaných knih ve Španělsku. Byly publikovány ve dvaceti zemích a získaly si přízeň čtenářů i literární kritiky.

Mikel Santiago je dnes považován za jednoho z nejlepších španělských autorů ve svém žánru. Věnuje se také psaní scénářů a ve volném čase hraje v kapele. Žije v největším městě Baskicka – Bilbau.

Příběh

Alex se probudí vedle mrtvoly. Neví, kde je, a co se stalo. Postupně zjišťuje, že leží na zemi v jakési továrně, s ránou na hlavě. Na mrtvole, která leží vedle něj, je poznat jen to, že je to muž. Alex ho nezná a vůbec nic si nepamatuje – tedy nic z poslední doby. Když vedle sebe najde ostrý zkrvavený kámen, nabyde přesvědčení, že toho muže zabil on sám. Ale proč? Alex upadne opět do mdlob a pak se probudí v nemocnici. Prý měl autonehodu…

Uvědomil jsem si ale jinou, mnohem závažnější věc: flashback při rozhovoru s policisty dokazoval, že vzpomínka na mrtvého muže je skutečná. Nebyl to žádný sen. Opravdu se to stalo.

Alex si vzpomíná, že přijel do svého rodného městečka Illumbe po pobytu v Holandsku, a především po smrti milované matky. Má tady dědu Jona, u kterého se projevují pravděpodobně počátky Alzheimerovy choroby a stará se o něj hospodyně Dana. Také si pamatuje, že má přítelkyni Erin, dceru zdejšího bohatého podnikatele, kterou velmi miluje, a že její matka byla kdysi nejlepší kamarádka s Alexovou matkou. A to je asi tak všechno.

Alex je zmatený, ale především vyděšený. Není si jistý, co je pravda a co je jenom sen, který se mu možná zdál. Pokud jsou však střípky vzpomínek z posledních dvou dnů pravdivé, toho muže ve staré továrně zřejmě zabil on sám. A to je pro Alexe děsivé pomyšlení.

Rozhodne se, že vypátrá, co se stalo, a nezáleží na tom, že mu zřejmě půjde o život. Bohužel bude muset po celou dobu lhát - Jonovi, Daně i Erin, a také policii, a to je na tom to nejhorší. Nechtíc bude klamat i sebe, protože vzpomínky uprostřed amnézie jsou jako pravda v hromadě lží.

Jak se Alexovi otevírají další záblesky paměti a on pomalu rozeznává, co je pravda a co ne, zjišťuje věci, které ani vědět nechtěl. A to i o něm samotném. Skutečná pravda, kterou se dozvíte i vy až na úplném konci, však bude neuvěřitelná. A možná to tak všechno mělo být…

Dobrá zpráva byla, že když jsem spadl do vody, měl jsem pro sebe celý bazén. Špatná zpráva byla, že voda měla teplotu čtrnáct stupňů. Ale ani to mě příliš nerozhodilo. Ten pád způsobil něco opravdu zajímavého…

Verdikt

Po této knize jsem sáhla vyloženě na slepo. O Mikelovi Santiagovi jsem nikdy neslyšela (Lhář je autorův první překlad u nás), ale vsadila jsem na jeho národnost (ze současných španělských autorů znám jen Manuela Rivase a toho mám moc ráda) a na prostředí Baskicka, kde se příběh měl odehrávat. Cítila jsem, že bych si mohla pěkně počíst.

Musím říci, že mě intuice nezklamala. Mikel Santiago je vynikající spisovatel, kterého jsem okamžitě přiřadila k mým autorům-oblíbencům. Svým stylem mě k sobě dokázal neuvěřitelně připoutat. Příběh je psán ich-formou a vypráví jej sám hlavní hrdina. Je vtipný, otevřený a civilní, tudíž věrohodný a také sympatický. Je upřímný sám k sobě, méně už ovšem k ostatním. Zachovává si však, i přes to, co prožívá, moc hezký vztah ke svým nejbližším a k rodině.

V příběhu se objevují i vztahy nehezké, jak jinak, a i ty autor popisuje tak uvěřitelně, že až v člověku vyvolává určitou nechtěnou obezřetnost ke svému vlastnímu okolí. To ale možná není na škodu, co myslíte?

Silně mi stiskl ruku. Oplatil jsem mu ještě silnějším stiskem. Pak jsme těch kravin nechali.

Největší dojem na mě však udělalo prostředí. Příběh se odehrává v malé fiktivní biskajské vesničce, jejíž starobylé domky se sotva drží na pomalu ubývajících útesech nad bouřícími vlnami Atlantského oceánu – velmi působivé! I místní obyvatelé – Baskové se svými hlubokými kořeny – jsou zvláštní, a to vše dohromady vytváří nadmíru neobvyklou atmosféru. Když k tomu přidám ještě všudypřítomné napětí a jednu záhadu za druhou, a odmyslím-li si závěr, který by si moje spravedlivá dušička představovala trochu jiný, mám před sebou zajímavý, hodně zamotaný, originální a poutavý psychothriller, od kterého se nelze odtrhnout. Mikel Santiago a jeho Lhář je pro mě velkým překvapením.

Hodnocení: 95 %