Krkavčí soud: Syrová detektivka plná mrazivé atmosféry a autentických postav | RECENZE

Když se teď znovu dívám na obálku knihy poté, co jsem si ji přečetla, mrazí mě v zádech o to víc, protože teď už vím, jak moc obálka vystihuje celkovou atmosféru příběhu.

Také si občas sami pro sebe postesknete, jak pod náporem anglo-amerických autorů zanedbáváte ty české? A co teprve neméně talentovaní slovenští autoři! Václav Neuer přichází na knižní trh s pořádně syrovou detektivní parádou, která svým stylem připomíná detektivky z 90. let, byť je zasazená do současnosti.

To mi překvapivě docela káplo do noty, protože nejnovější přetechnologizované a překombinované detektivní thrillery se mi leckdy zdají už tak absurdní, že jsem nejednou zatoužila sáhnout po pravé žánrově čisté detektivce, kde detektivové ještě opravdu museli případy řešit sami pomocí své vlastní hlavy. Samozřejmě, že ani zde detektivové nevyšetřují z jeskyně, ale líbí se mi ta jednoduchost a uvěřitelnost, s níž autor pracuje.

Hlavní postavou je detektiv z oddělení vražd, Petr Ledecký. Nejedná se o nijak sympatickou postavu, ale ani o vyloženě iritující, jako byl místy jeho parťák detektiv Machrák. Ledecký je postarší vyhořelý pán, který se potýká se zdravotními problémy i se svým smutným osobním životem. Machrák je naproti tomu typický buran, který obtáhne vše, co před ním neuteče. Dynamika jejich pracovního i přátelského vztahu mě ale velmi bavila.

Naštěstí k této boomerské dvojce se brzy přidá mladá krev Jakub Korec, jehož povaha a přemýšlení je mi o hodně bližší. V souvislosti s ním bych chtěla vypíchnout jednu malou dějovou odbočku, která všechny ty vraždy, chlast a smradlavé bezdomovce trochu rozředila. Sama se divím, že něco takového zmiňuji, ale jedná se o romantickou linku Jakuba a učitelky Kláry, s níž se seznámil na jednom místě činu.

Konkrétně se mi líbilo, jak autor popsal jejich první rande. Očima Jakuba vnímáme všechnu tu nejistotu a nervozitu, která je pro tuto situaci typická. Chceš působit dobře, hlavně se neztrapnit, nevypadat jako idiot. Líbím se jí také? Nebo je jen zdvořilá a nejraději by byla někde jinde? Můžu se jí dotknout? Nepřeháním to?

Tahle scéna mi byla nejen sympatická svojí autentičností, ale i kvůli tomu, že jakožto dlouhodobě zadaná, jsem tyto pocity naposledy zažívala bezmála před deseti lety. Jakubovi na Kláře opravdu záleží a nechce na ni nijak tlačit. Když pak dojde na jejich první polibek, je to něco výjimečného, rozloučí se a k ničemu dalšímu nedojde. To je něco, co pro mě bylo opravdu osvěžující, protože dnes už snad v každé knize autoři cpou explicitní sexuální scény, o kterých já osobně v detektivkách a thrillerech číst nemusím.

Kromě této nepatrné odbočky se atmosféra nesla spíše v duchu páchnoucí chlapské šatny, kde padají nemístné vtípky a misogynní komentáře. Když připočtu fakt, že hlavní dějová linka se točila kolem bezdomovců, nejedná se zrovna o „hezké“ čtení pro útlocitné dámy. Já jsem si ale čtení užila, protože se autorovi podařilo zase trochu rozvířit vody tohoto žánru, který pomalu ale jistě zabředával do šablonek, jež se poměrně rychle okoukají. Milovníkům krimi určitě doporučuji, protože je to příběh čtivý, uvěřitelný a odehrává se hned za humny.