RECENZE: Kočka myši nenechá

O autorce

Marie Rejfová je česká autorka, která má od roku 2016 na kontě již bezmála 9 knih. Série, v níž hraje hlavní roli svérázná učitelka Josefína Divíšková, jich čítá již šest a nevypadá, že by se blížila svému konci. Postava Josefíny Divíškové je autorčiným alter egem, kterým by se prý chtěla stát. Sama Rejfová tvrdí, že Josefína je jejím obrazem přibližně ze 40 %.

Příběh

Josefínina dobrodružství se odehrávají ve fiktivním městečku Brod, jemuž je předobrazem město Vansdorf, v němž autorka žije a pracuje jako učitelka v mateřské školce. Kolem hlavní hrdinky nechybí plno komických postaviček, a ještě více komických situací, které Josefína kvituje s ledovým klidem a trochu sarkastickým humorem.

Aby měla Josefínina dobrodružství trochu šťávy, nechybí v knihách mužská postava sympatického a šarmantního policejního komisaře Tvrdíka, který kolem ní krouží jako hladový sup. Jiskření mezi ním a Josefínou je přímo hmatatelné, nicméně ke čtenářově smůle se jejich vztah nikam výrazně neposouvá a jejich pokusy o sblížení jim vždycky někdo nebo něco překazí.

Komisař Tvrdík je také hlavním důvodem, proč má Josefína možnost vrtat se v probíhajícím vyšetřování záhadné vraždy v pivovaru. Ač někteří Tvrdíkovi kolegové vynakládají veškeré své úsilí, aby se Josefíny zbavili, Tvrdík, protože má pro tuto dámu slabost, jí její všetečnost a zvědavost toleruje. Dlužno ovšem podotknout, že díky Josefíně a jejímu ostrému jazyku se podaří dopadnout vraha a vyšetřování zdárně uzavřít.

Recenze

Nejsem si úplně jistá, jaké jsem od knihy měla očekávání. Možná mě už od začátku zmátlo přirovnání ke slečně Marplové, kterou jsem z televizní adaptace měla zafixovanou jako velmi starou dámu, a proto jsem i Josefíně přisoudila minimálně o 20 let vyšší věk, než autorka zamýšlela. Pravdou ale je, že ani z Josefínina chování nijak nevyplývá, že se jedná o ženu v nejlepších letech.

Typ chování, který zahrnuje vměšování se do policejní práce, a troušení sarkastických poznámek bych já osobně spíše přisuzovala znuděné důchodkyni než učitelce středního věku. Ovšem je potřeba říct, že předchozí knížky s Josefínou jsem nečetla, s čímž autorka zřejmě počítá, a proto Josefínu a její okolí nijak blíže nepředstavuje.

To mě přivádí na další problém, který jsem při čtení měla. Docela dlouho mi trvalo zorientovat se v množství postav, které se v knize pohybují. Autorka prostě navázala s naprostou samozřejmostí na to, že většinu postav známe již z předchozích knih, takže trousila jedno jméno za druhým a čtenáři, starej se.

Po přečtení knihy Kočka myši nenechá, nejsem tak úplně přesvědčená, že se mi líbí autorčin styl a její hlavní hrdinka. Možná, že kdybych chtěla dát sérii šanci a přečetla si ji v chronologickém pořádku, třeba bych objevila to kouzlo, ale přiznávám, že se mi do toho tedy upřímně moc nechce. Myslím, že knihy Marie Rejfové nejsou určené pro cynické mileniálky, ale spíše pro čtenáře a čtenářky 40+. Já osobně jsem tedy z knihy nadšená nebyla, ale věřím, že česká humorná detektivka si své příznivce jistojistě najde.