Jenom ne Cade - romantika plná humoru, u které si dokonale odpočinete | RECENZE

Irisino odhodlání vezme za své, když ji Cade požádá o pomoc s výchovou pětiletého syna, o jehož existenci dosud neměl ani tušení. Iris nakonec souhlasí a rozhodne se mu pomoci. Rozhodně to ale není kvůli tomu, že se z Cadea stal nádherný miliardář, který ji vždy rozesměje. Dělá to čistě ze strachu o to nebohé dítě. Cade totiž o dětech neví vůbec nic. Stejně tak, jako neví nic o tom, jak si udržet ženu a jak budovat vztah. Nebo se snad změnil a Iris jej špatně odhadla?

Jenom ne Cade je jedna z těch knih, u nichž si po dlouhém dni v práci dokonale odpočinete. Rozhodně se nejedná o dílo, k němuž bych se musela neustále vracet, ale i tak musím uznat, že naprosto splnilo mé očekávání. Nemusela jsem u čtení nad ničím přemýšlet, a i když mi od začátku bylo jasné, jak to všechno skončí, vůbec jsem s tím neměla problém. Trochu mě mrzí, že mi unikl první díl série (ten byl o Kiře a Richovi), avšak po tom, co jsem už četla pokračování, se mi k němu příliš vracet nechce. Myslím, že jednotlivé díly série Jenom ne… na sebe navazují spíše volně a žádná zásadní informace mi neunikla.

Jenom ne Cade

Kniha je hodně čtivá, je napsána s lehkostí a humorem, neměla jsem problém se do ní začíst a už vůbec jsem se do čtení nemusela nutit. Jako velké plus vidím také to, že příběh nikde nevázne a já jsem ani jednou neměla chuť některou část přeskočit, protože by mi připadala příliš nudná nebo zbytečně natahovaná. Román obsahuje hodně pasáží plných vtipu, trefných komentářů a úvah hlavních hrdinů, které mě často pobavily. Z jednoho takového momentu jsem vybrala také ukázku:

„Už jsem se přes to přenesla před sedmi lety, nebo jsem si to aspoň myslela. To, že se přestěhoval přes celé Státy a stal se národní ikonou pro nadržené ženy, bylo evidentně silnější než moje vlastní sebekontrola. Teď jsem se potřebovala smířit s tím, že je zpátky a znovu se z toho dostat. Tentokrát ale definitivně.

...

Ten muž ve mně vyvolával pocit, že bych si měla najít terapeuta. Nenáviděla jsem ho, protože byl protivný a namyšlený? Nenáviděla jsem ho, protože to vypadalo, že je pro něj jednoduché předstírat, že neexistuju? Nebo jsem ho nenáviděla, protože jsem byla pořád naštvaná a chtěla jsem se pomstít za to, co udělal na střední škole? Opravdu jsem nenáviděla jeho, nebo jsem nenáviděla to, že moje fixace na něj ze mě dělala slaboduchého hlupáka?“

Nejlepší postavou díla byl rozhodně syn Cadea. Byl hrozně roztomilý a všechny pasáže, kde se objevil, se mi moc líbily. Pozitivně na mě působil také Cade, jenž byl sice prototypem floutka, který si z nikoho nic nedělá, ale vedle toho byl i vtipný a starostlivý a zapůsobilo na mě, v jakého člověka se po boku syna proměnil. Iris byla fajn, někdy příliš úzkoprsá, ale vlastně mě ten kontrast mezi ní a Cadem bavil.

Jediné, co se mi trochu nezdálo, bylo to, že Iris i po tolika letech Cadea nenáviděla kvůli něčemu, co si ani nenechala vysvětlit. Nechápala jsem, že na něj tak lehce zanevřela a nedala mu šanci se k situaci vyjádřit. Kniha celkově klouzala po povrchu, a musím říct, že především v tomto případě bych ocenila, kdyby autorka šla více do hloubky a společnou minulost hlavních hrdinů více rozvedla a dovysvětlila.

Můj celkový dojem z románu je rozhodně pozitivní a určitě se chystám přečíst si také poslední díl. Oddechovými knihami totiž ráda prokládám díla, jež jsou těžší na čtení a vyvolávají ve mně hluboké emoce. Někdy si totiž u knihy potřebuji jen odpočinout a na nic nemyslet a přesně na to je román Jenom ne Cade jako dělaný!