RECENZE: Inferium

Roman Bureš na sebe v posledních letech strhl pozornost sf/f komunity svojí trilogií Propast času, ve kterém přišel se spoustou originálních nápadů postavených na vzájemném střetu odlišných civilizací. A jeho nový román Inferium jen potvrzuje, že jeho úspěch nebyl náhoda a že jeho tvorba patří mezi vrchol toho, co na tuzemské scéně můžeme najít. Autor zůstává věrný konceptu, jenž se mu osvědčil už dříve, kdy pracuje s určitým historickým kontextem, do nějž vsazuje svůj vlastní příběh plný nadpřirozených bytostí a událostí. V tomto případě si tedy přidává i celý jeden nadpřirozený svět – Inferium – který skutečně vypiplal k dokonalosti a dokázal ho neobyčejným způsobem propojit s tím naším.

Kniha Inferium pracuje s motivy pekla, démonů, hříšníků, ale také zla v lidském světě, které nejsou v sf/f úplně neobvyklé. Na první pohled se tak vybízí otázka, jak se autor dokáže vypořádat s tématikou, ve které již před ním „řádili“ pánové Kulhánek či Kopřiva a rozehráli zde již poměrně vydařené partie. Rozhodně je potřeba říct, že Bureš od nikoho neopisuje, ani sám od sebe ze svých dřívějších knih (což je někdy častým nešvarem), ale přichází s vlastním konceptem, kde jsou démoni (či chcete-li ďáblové) zobrazeni se svou „lidskou“ stránkou, a protože jejich protivníky se stane nacistické Německo, nedá se zbavit dojmu, že i sám autor démony ukazuje spíše jako kladnou stranu celého konfliktu.

Ti ze čtenářů, kteří v roce 2017 drželi v ruce antologii Ve stínu Říše, se ostatně se základní myšlenkou Burešova nového světa mohli již seznámit v rámci povídky O lidském dobytku, která naznačovala, že autor již v té době pracuje na nové knize (a je vidět, že si na ní dal záležet a že to není žádná „rychlokvaška“). Ale zatímco povídka byla hlavně o otevření brány mezi lidským světem a peklem, kniha má svoje jádro v následujícím konfliktu mezi démony a německou válečnou mašinerií. Zde tedy můžeme vidět určitou paralelu s Propastí Času, kdy proti sobě opět Bureš staví dvě velmi odlišné kultury, které se dostávají do prakticky existenciálního střetu. Na pozadí tohoto konfliktu pak můžeme sledovat i individuální příběhy několika osob, mezi něž patří sympatický démonický pár Samael a Lilith, tajemný a nadpřirozenými schopnostmi obdařený „člověk“ Rónan či „slušný“ Němec Gerhard, zabitý během varšavského povstání, který je podle svého názoru v pekle omylem. Potkáte zde ale i takové V.I.P. jako Satana nebo třeba Heinricha Himmlera.

Roman Bureš tím, jak rozehrává celý příběh a propojuje jednotlivé linie, jen potvrzuje, že si vše předem důkladně promyslel a že svému světu dokázal vtisknout na papíře skutečný život. Čtenáře osloví už od prvních stránek a vtáhne ho do děje tak, že knihu neodloží dokud nebude na jejím konci a i pak si bude přát pokračování. S ohledem na námět se příběh sice neobjede bez krve a násilí, ale vše je zobrazováno s odstupem a bez zbytečné brutality a bulvárnosti, spíše často s nevyřčeným apelem nad zbytečností násilností, kterých se lidé z nějakého důvodu neustále dopouštějí. Autor se zde také již vyhnul některým neduhům, které kazily zejména třetí díl Propasti času, kde se některé z osob rozhodovaly až příliš vykonstruovaně jen proto, aby se příběh podařilo nějak úspěšně uzavřít. To u Inferia již nenajdete a užijete si opravdu pekelnou jízdu.

Co říci závěrem? Asi to, že Roman Bureš zraje jako víno, dokáže přicházet s novými nápady, vytvářet příběhy plné napětí a definitivně se již může řadit do pomyslného pantheonu tuzemských autorů sf/f, jejichž každou novou knihu fanoušci nedočkavě vyhlížejí. Inferium je rozhodně počinem, který ve vaší knihovně nesmí chybět, pokud sf/f alespoň trochu fandíte. Rozhodně nejde o tuctovou věc, která vám pár týdnů po přečtení vypadne z paměti, ale o zážitek, který téměř jistě zůstane s vámi i ve vás.