Dnešní příběh bude o vině a sebezpytování, o nenávisti a odpuštění. Plujeme po moři, kterému
říkáme život, a v něm potkáváme nepřátele, kterých se zbavujeme jen s obtížemi. Co když ale
zjistíme, že ten nejhorší nepřítel není nikdo v naší blízkosti? Co když jsme my sami svým
nepřítelem? Dokážeme se s tím smířit? Dokážeme odpustit sami sobě? Spousta otázek a odpovědi
nepřicházejí. Čeká nás výjimečně obtížná cesta, když ji ale dokážeme vykonat můžeme se těšit na
odměnu v podobě poznání. Nebo také zatracení. Jdeme na to?
Noc byla tichá. Až na pár cvrčků. Na cestě k lesu se válely cáry mlhy. David se bál, ale nemohl se zastavit. Tohle bylo jen na něm...
Syčící paní řádí a David Olson je jediný kdo ji může zastavit. Alespoň si to myslí. Zlo se koncentruje v Apoštolském lese, a právě tam má malý David namířeno. Jedné temné noci se vydá do lesa a zmizí z povrchu zemského. Chlapce pohltila temnota.
Uplyne půl století a řízením osudu se v blízkosti zla ocitá další výjimečný chlapec. Christopher, aniž by o tom měl tušení, následuje Davidovu cestu a ztrácí se v hlubinách Apoštolského lesa. Po šesti dnech je hoch objeven, jako zázrakem živý a zdravý. Něco je ale jinak. Na městečko se začne snášet mrak šílenství a Christopher je pověřen úkolem, který musí splnit za každou cenu. Když se mu to nepodaří, tak čeká všechny stejný osud. Na Boží hod zemřou.
Obloha zčernala. A hvězdy padaly víc než obvykle. Bylo to skoro jako ohňostroj. A měsíc byl tak veliký, že osvětloval celou paseku. Modrý měsíc...
Recenze
Temné léto, To, Stranger Things. Pojítkem mezi těmito jmenovanými díly je obrovská dávka psycho atmosféry, a každý strašpytel se před jejich vyslovením nejdříve pokřižuje a poté s hysterickým křikem vezme nohy na ramena. Imaginární přítel je následovníkem zmíněných kultovních počinů a je třeba vyzdvihnout, že tuto pomyslnou štafetu přebírá se ctí.
Více než 650 stran, to už je pořádná dávka prostoru, který autorvyužil do posledního volného místečka. A řekněme si narovinu, když čekáte dvacet let, než váš oblíbený autor vydá nový román, nespokojíte se jen s kraťoučkou novelkou, kterou přelouskáte během jednoho odpoledne.
Jirko, jaké to tedy bylo? Dobrá otázka! Bylo to biblické. Doslova. Příběhem to lehce probublává a čím se noříte hlouběji, tím více to cítíte. Nejsem věřící, ale upřímně by mě zajímalo, jestli by se můj pohled na knihu změnil, kdybych jím byl. Ale i když jsem bezvěrec, náboženská tematika mi nevadila, vlastně se mi to líbilo. Hmm, oprava: Bylo to super!
Viděl jsem, jak rozsévá lidem do uší šílenství jako semínka. Vidím ta semínka vyrůstat. O půlnoci zahrada rozkvete, žáby se uvaří a skutečný svět se utopí ve vlastním stínu jako při potopě...
Hutná atmosféra hustá jako pudink. Byl to tak zneklidňující zážitek, že mě v lese dlouho nikdo neuvidí a když se mi náhodou povede usnout, budu spát ve fetální poloze a nervózně si cucat palec. Tenhle román je „vyšší dívčí“ a jeho zpracování je na top úrovni. Dojem na mě také udělaly hrátky s různými fonty a jejich velikostmi. Textová forma vyjádření má svoje limity a Imaginární přítel z nich vyždímal, co se jen dalo. Nakladatelství Kalibr se povedlo vydat opravdu těžký kalibr. Závěrem bych rád poděkoval autorovi, že uvedl na pravou míru, jak je to ve skutečnosti s jeleny. Vždycky jsem měl podezření, že to nejsou jen milá, mírumilovná zvířátka, ale šílené čtyřnohé bestie. A raději si ani nepřejte vědět, co všechno dovedou kojenci. To už by na vás bylo opravdu moc.
