RECENZE: Hrdinky

Za vydáním a podobou Hrdinek stojí řada úspěšných českých umělkyň (a jedné vědkyně) v čele s Renátou Fučíkovou, světově uznávanou ilustrátorkou a autorkou (obrazových) knih z české historie. Autorkami medailonů jsou pak Kateřina Tučková (Žítkovské bohyně), Anna Musilová (Černooká) a Lenka Křížová (vědecká pracovnice oddělení biografických studií Akademie věd ČR). Publikace obsahuje mnoho krásných ilustrací od studentů ateliéru Didaktické ilustrace Západočeské univerzity v Plzni. Tyhle faktory mě přesvědčily o tom, že vysoká očekávání jsou na místě.

Kniha obsahuje 8 velkých oddílů podle chronologie naší historie. Hrdinky jsou rozděleny podle doby svého života na ty z dob nejstarších, z dob hradů, paláců, doby páry, změn, jazzu, útlaku a doby nedávné. Každé z žen je věnována dvojstrana – na jedné straně je portrét, na druhé příběh jejího života. Navíc v publikaci najdeme i slovníček, s pojmy jako Pražské jaro, koncentrační tábor, Křižovníci s červenou hvězdou a dalšími slovy a pojmy, které nemusí být snadné jen tak z hlavy vysvětlit mladším čtenářům.

Jak už nám říká podtitul, kniha obsahuje příběhy českých žen, celkem jich je tu 60, některé postavy jsou známé všem (Milada Horáková, Martina Navrátilová, svatá Anežka Česká), některé jen menším skupinám lidí – učitelům, žákům, kteří se o těchto osobnostech zrovna učí, historikům a milovníkům dějin určitých odvětví (umění, sportu, politiky apod.). Každá z žen si ale prožila své, a pokud by tu s námi ještě byly, rozhodně bychom je považovaly za osobnosti, které mají co vyprávět a předávat dál.

Co se struktury týče, je publikace uspořádána podobně jako předchozí „příběhy velkých žen“. Na jedné straně umělecký portrét, na druhé text. Musím ovšem ocenit, že kapitoly jako takové nejsou rozděleny podle abecedy zcela bez kontextu, ale podle doby života vybraných žen, kdy na začátku každé kapitoly najdeme i informace o dané době a jejích společenských poměrech. V mnohém to napomáhá samotným medailonům, ve kterých se už nemusí opakovat historická fakta, naopak může zcela vypovídat o jednom životě jedné osoby, která něco dokázala.

Závěrem tedy – ano, Hrdinky nás mají čím obohatit. Nechybí jim náhled do historie, a ačkoli jsou příběhy zestručněné (na jednu stránku život prostě nedáte), tak podle mého obsahují mnohem víc (pro mě určitě) zajímavých informací, než jakákoli jiná podobná kniha. S tím souvisí i to, že bych knihu doporučila čtenářům zběhlejším, třeba od šesté třídy nahoru s tím, že horní hranice opravdu neexistuje. Své si v knize najdou čtenáři mladí i staří jakéhokoli pohlaví, protože poselství knihy je jasné a jednoduché.

I když nás občas zachvátí pocit marnosti, dějiny dokazují, že svět potřebuje soulad a rovnováhu. Po krátkých obdobích, kdy lidstvo ničí samo sebe nebo je ohroženo nečekanými událostmi zvenčí, vždycky přijde doba obnovy a růstu.

Žen je na světě asi 3,5 miliardy a tvoří tak skoro polovinu lidstva, přestože jsou pro život na naší planetě hodně důležité, existují místa, kde neustále musí bojovat o život a odolávat zbytečným těžkostem. Knížky jako je takhle nemají za cíl vyzdvihnout ženy nad všechny žijící tvory, mají ale lidem ukázat, že ne jen muži, ale i ženy utvářely svět, ve kterém dnes žijeme. A že takové ženy musely být velmi silné a odhodlané, protože jinak by neměly šanci se prosadit.