Hledání Phoebe – poutavý příběh autistické dívky, který boří předsudky a otevírá srdce | RECENZE

Gavin Extence je anglický autor, který se v mladém věku věnoval šachům a opravdu se mu dařilo (stejně jako Phoebe). Hledání Phoebe není jeho první knihou ani českým debutem, jedná se ovšem o jeho prvotinu v kategorii young adult a je to vskutku královské zahájení.

Deník autistické dívky, deník dívky s aspergerovým syndromem, deník Phoebe… Tak by se dal označit rámec tohoto románu. S Phoebe strávíme jeden školní rok, nahlédneme pod pokličku jejího organizovaného života a zjistíme, jaké je to bydlet na Holy Island, místě, kde se nachází známé opatství Lindisfarne a kde žije celkem asi 116 obyvatel. Pro mě osobně byl příběh fascinující od prvních stránek až po úplný konec, neměla jsem tendence přeskakovat, listovat na konec kapitoly, ne, prostě jsem četla a četla a najednou byl konec.

Phoebe během tohoto zlomového školního roku totiž zažívá opravdu velké narušení své rutiny. Její nejlepší a jediná kamarádka Bethany má běžné (i méně obvyklé) starosti 16leté dívky, které se ovšem Phoebe vyhýbají obloukem, a Bethany vypadá otrávená tím, že jí musí vše vysvětlovat. Do školy navíc začal chodit nový kluk, Will, který je příšerně otravný, kariérní poradkyně na Phoebe tlačí, aby si vybrala „realistické“ povolání a otřes zažije i Phoebiin vztah s otcem. Phoebe se tak pustí do nového projektu na sebezdokonalení a snaží se změnit…

Hledání Phoebe

A nám všem je asi dopředu jasné, že měnit sám sebe „na sílu“ není úplně ta správná cesta, ale Phoebe nepřijde nemožné nic, k čemu si vymyslí dobrý plán. Navíc ji snad všichni možní čtenáři dokážou pochopit, kdo se někdy nechtěl změnit kvůli druhým lidem, že? Myšlenkové procesy Phoebe mohou být jiné než naše, ale motivy a pocity za nimi zůstávají pořád stejné. Všichni chceme přijetí a všichni chceme lásku. Phoebe na to jde prostě jen trochu jinak než my a bylo extrémně zajímavé nahlédnout do jejího světa, stejně jako se střetnout se všemi myšlenkami a motivy, které se v knize řešily, ať už se jednalo o různé názory na interrupci, střet mezi vírou a ateismem, postupný rozvoj komunikace v přátelských i rodinných vztazích nebo také problémy člověka, který nemá sociální cítění.

Špatného slova bych hledala dlouze a zbytečně, Hledání Phoebe bylo krásné, procítěné, smutné i veselé čtení. Přivedlo mě k zamyšlení, slzám, vzbudilo ve mně napětí a touhu víc porozumět. Ve výsledku ani tolik nešlo o to, že se jedná o hrdinku s PAS, i když jí to samozřejmě přidalo na jedinečnosti, ale o to, že se jedná o věrnou přítelkyni a lidskou bytost, která se snaží být nejlepší verzí sebe sama (jen hned neví, jak na to). Doporučuji tu knihu všem, hlasuji pro zavedení do povinné četby!