RECENZE: Genesis – Starý dobrý Carter se vrací

Pro tyto oči nebude nikdy nikdo tak dokonalý jako ty.

Další případ pro UNTČ

Místo činu tak děsivé, že pohled na něj nesnesou ani otrlí policisté, co už něco zažili. To zní přesně jako případ pro oddělení Ultra násilných trestných činů v čele s detektivem Robertem Hunterem a Carlosem Garciou. Tentokrát proti nim stojí nesmírně chytrý a disciplinovaný vrah, který svým sadismem a brutalitou překonává hranice. A navíc po sobě v těle oběti zanechává záhadný úryvek básně.

Když se zanedlouho po nálezu první oběti objevuje další zohavené tělo a spolu s ním i následující verš, začíná být oběma detektivům velice rychle jasné, že mají co dočinění s dalším sériovým vrahem…

Byla takhle zavražděna z nějakého důvodu… a tím důvodem… musí být něco hodně specifického… velice osobního.

Mentor strachu

Drama, brutální scény, dobře fungující dvojice detektivů a umění si čtenáře zaháčkovat doslova od prvních stran příběhu. To je Carterův recept na knihy, které baví, a jen těžce se odkládají. Nejinak je tomu i v tomto případě, ale hned ze startu vás varuji – pokud jste s Carterem ještě neměli co dočinění, opravdu to není čtení pro slabší povahy.

Hunter úplně znehybněl a v hrdle se mu začal tvořit nepříjemný knedlík.

„Za všechna ta léta u sboru,” oslovil Garcia Huntera, aniž odtrhl zrak od mrtvoly, „detektiv, nedetektiv, viděls někdy něco takového?”

Hunter svou odpověď jenom zašeptal.

„Ne.”

Při čtení si občas neodpustím myšlenky jako: „Kam na ty nápady ten Carter, sakra, chodí?” Protože ano, tohle je opravdu drsné čtení plné utrpení a rozmasakrovaných těl. Ale ruku na srdce – nedokážu říct, zda by v tomto Genesis překonala předešlé díly, protože krvavé byly snad všechny.

Genesis

Carter jednoduše najel na svou oblíbenou šablonu a tentokrát z ní nehodlal ustoupit ani o krok vedle. Tím případ lehce ztratil šťávu, a teď rozhodně nemám na mysli šťávy tělesné. Těch je totiž v Genesis více než dost. Přitom moc dobře vím, že Carter ze svých zajetých kolejí vystoupit umí, a dokonce mu to více než svědčí. I přesto ale vymyslel případ, který vás bude neustále nutit číst dále. Když si k tomu připočtete krátké kapitoly, z nichž některé sledují kroky obětí a vraha, máte o zábavu postaráno.

Kirsten okamžitě přejela zrakem od displeje mobilu ke skříni, zabudované ve stěně naproti posteli, a zkameněla. Dveře byly maličko pootevřené, a přitom si byla celkem jistá, že po sprše, poté co si vzala ze skříně trepky a vrátila se do obývacího pokoje čekat na pizzu, obě křídla zavřela. Strach se začal měnit v paniku.

Delší rozsah knihy oproti předchozím dílům toho však bohužel příliš nového nepřinesl. Místo nových prvků je čtenář svědkem tápání vyšetřovatelů a scénář vražd se opakuje, což může být místy trochu únavné. Na druhou stranu ale Carter věnoval závěr většímu rozboru psychologie vraha a jeho motivům.

Osobně u série postrádám trochu větší hloubku samotného Huntera a Garcii. Prožila jsem s nimi spoustu případů, ale tyto dvě postavy se neposunuly ani o píď. Hunter je stále geniální, Garcia stále tak trochu trouba, ale i přesto tvoří zábavnou dvojici, kterou si čtenář zamiluje.

Tak kdo jsi? odepsala. A jestli tě nemám v kontaktech, tak odkud máš moje číslo? Kdo jsem? No…pro tebe budu mentor, Melisso. Svého druhu učitel.

Sečteno a podtrženo – tohle není díl, který by předčil ty předchozí. Milovníci moderních svižných krimi thrillerů a Roberta Huntera ale dostanou přesně to, co čekají a chtějí, včetně několika zvratů. Jedno se totiž Carterovi upřít rozhodně nedá – umí psát a fanoušky si jednoduše dokáže udržet.