O feminismu má každý nějakou představu. Každý, s kým jsem se setkala, má k tomuto slovíčku určitý postoj, dost často i přes to, že vlastně neví, co vše tento pojem zahrnuje a co se snaží prosazovat. Dvě socioložky, docentky, Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková přichází s knihou zcela neobvyklou v českém prostředí a přitom naprosto vypovídající o jeho poměrech. Co to ten feminismus vlastně je? Je o něm třeba mluvit v Čechách, nebo je to záležitost spíše rozvojových zemí? Neřeší české feministky náhodou jenom nesmysly a drobnosti? Určitě by vás i mě napadlo mnoho dalších otázek… A jak to tedy s touto knihou je?
Feministky řeší nesmysly jako je pouštění žen do dveří. Ženy by měly mít děti. Mělas prostě říct ne. To jsou jen některé z mnoha poznámek, s nimiž se každý během rozhovorů o feminismu dříve či později setká. Dávat neustále...
Kniha nese podtitul Příručka argumentů pro debaty s rodinou a přáteli, není ovšem na místě čekat souhrn předem plánovaných rozhovorů, i když i ty se tu a tam objeví. Kniha je spíše kombinací odborné studie opřené o fakta a statistiky a srozumitelného výkladu dvou vysokoškolských pedagožek, dost často se objevují argumenty z opačného názorového spektra, sem tam určitá dávka ironie a sarkasmu, ale také skutečné příběhy konfrontace s různými postoji vůči ženám.
A to je celá kniha o feminismu? Na první pohled o tom možná zapochybujete, ale je to tak! Příručka zahrnuje kapitoly jako je tělo a sexualita, rodina, výchova a vzdělávání či veřejný prostor a vysvětluje, co je to gender, mluví otevřeně o potratech a důsledcích jejich zákazů, o sexuální výchově, sexuálním zdraví a lásce, o rozvodech, o ženách bez dětí, o stereotypech, komplimentech a pracovním uplatnění žen-matek. Na nějaký 220 stran celkem slušný výčet, že?
Všechno tohle jsou pojmy a témata, která rezonují v dnešní společnosti a je podle mého názoru jedině dobře, že je jejich uchopitelný a zároveň odborný výklad dostupný v knížce, která používá velmi aktuální příklady z českého veřejného prostoru a zároveň je strukturou i vizuálně velmi povedená.
Podle mě je to povinná četba pro každého studenta či studentku pedagogiky. Ne proto, že by o sobě každý nutně měl a musel prohlašovat, že je feminista, ale proto, že se v knize mimo jiné dočte to, že některým stereotypům je tak snadné se vyhnout, že to usnadní život nejen jejich budoucím žákům, ale i jim samotným. Já osobně jsem se ve školní výuce setkala se sedmáky, kteří absolutně neuznávají autoritu učitelek, ne proto, že by si jejich respekt nezasloužily, ale prostě proto, že to jsou ženy. Je to hluboký problém, který b pravděpodobně pár argumentů nevyřešilo definitivně, ale třeba by to alespoň někoho přimělo k zamyšlení.
Knihu bych tedy doporučila i stávajícím pedagogům, ale také ženám a MUŽŮM, kteří sice feminismu moc neholdují (nebo si to alespoň myslí) a mají alespoň trochu otevřenou mysl a místo vytrvalého omílání vlastních pravd jsou ochotni si vyslechnout argumenty druhé strany. Hodně přínosné mi přijde i to, že pokud se v tématu budete chtít dál vzdělávat, můžete využít seznam zdrojů, které autorky uvádí na konci knihy.
Já vlastně nemám knize co vytknout. Jsem si dost jistá, že se k ní sama budu vracet v debatách s přáteli, občasných hádkách s některými členy rodiny a rozhodně i v diskuzích s žáky základní i střední školy. Dokonce jsem začala používat lepíky, protože přepsat si tolik důležitých myšlenek by bylo nad moje síly.
