Epocha: Pokračování série s nádechem duchovna je ještě lepší než úvodní díl!|RECENZE

Jedna její část bude navždy svázána s profesorem Natem Huntem a jeho dcerou Morgan. Její druhá část však miluje Griffina, celou jeho rodinu a také život, který si vybudovala. Mladá žena už vůbec neví, kým je, nedokáže oddělit svůj současný život od toho minulého a začíná jí docházet dech. Nabízí se několik možností, jak situaci vyřešit…

Obětuje Swayze vlastní sny a šanci na spokojený život jen kvůli odhalení pravdy a pomstě? Je jejím osudem Griffin nebo Nate?

Než se vrhneme na hodnocení knihy, musím podotknout, že Epocha přímo navazuje na Transcendenci, první díl trilogie. Rozhodně proto doporučuji začít číst hezky od začátku a pořídit si nejprve úvodní díl. Věřte mi, že to za to rozhodně stojí.

I když nepatřím mezi osoby, které by byly na knihy příliš náročné a v hodnocení jsem hodně mírná, protože věřím, že na každé publikaci se dá najít něco dobrého, s jistotou mohu označit Epochu za nejlepší román, jenž jsem letos četla. V momentě, kdy se do díla začtete, není cesty zpět. Zcela vás pohltí a vy tak budete mít pocit, že jste se stali součástí celého příběhu. Každá další přečtená strana bude hnacím motorem k dalšímu čtení, protože se nebudete moct dočkat, jak to celé dopadne.

Epocha

S odstupem času musím říct, že ač mě Transcendence bavila, s Epochou se to nedá srovnat. Druhý díl nabízí více dramatu, surových emocí, zvratů i hlubokých myšlenek. Některé knihy s podobnou tematikou mají problém s tím, že nejdou do hloubky, autoři se kvůli náročnosti tématu pohybují pouze po povrchu a dílo tak působí hodně lacině. Epocha je jejich pravý opak. Je propracovaná do detailu, a já věřím, že právě díky tomu dokáže oslovit i ty, kteří dosud na reinkarnaci nevěřili.

Nejspíš nikdy nepřestanu obdivovat cit, s jakým Jewel E. Ann dokázala popsat emoce hlavních postav. A že jich bylo! Snad každá strana je nabita silnými prožitky, které jsou vykresleny tak autenticky, že jsou doslova hmatatelné. Pocítíte Nateovu urputnou snahu držet si odstup, jeho obrovskou bolest pramenící ze ztráty spřízněné duše, lásku k dceři i Swayze, Griffinovu žárlivost a strach, jeho nekonečnou lásku i zlobu. Nesmíme zapomenout ani na pocity Swayze, hlavní hrdinky celé knihy a postavu, jež se autorce povedla ze všech nejvíc.

Swayze se narodila se zvláštním darem (nebo prokletím?). Pamatuje si části svého minulého života, a to především ve spojitosti se svým šéfem Natem Huntem. Není divu, že v určitý okamžik jí začaly její dva životy, jež se neustále prolínaly, přerůstat přes hlavu a cítila se ztracená a rozpolcená. A právě ona rozpolcenost je nejsilnější emoce, která na mě z knihy dýchala. Snad nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se autorovi podařilo vykreslit nějakou emoci tak skutečně.

Ani nevím, v jakém to jsem světě. Přijde mi, že toho vím víc, než bych měla, ale zároveň vlastně nevím nic. Je to tak šílené. Jsem z toho šílená.
A taky zamilovaná.
Zasnoubená.
Naštvaná.
Zmatená.
Vyděšená.

Je potřeba dodávat ještě něco? Závěrem zmíním snad jen to, že psaní této recenze pro mě bylo poměrně těžké, protože jsem se bála, abych své nadšení z knihy dokázala přenést také do textu. Tak snad se mi to alespoň trochu povedlo. Mně nezbývá než netrpělivě vyhlížet závěrečný díl série. Pokud bude alespoň z poloviny tak dobrý, jako Epocha, máme se na co těšit!