Dvůr tak krutý a krásný: Tahle kniha má vše, co si jen čtenář romantasy může přát | RECENZE

Stacia Stark je původem z Nového Zélandu. Píše především romantické fantasy a urban fantasy. Její hrdinky jsou sebevědomé a kurážné a mužské protiklady zase ráda vykresluje jako typické dominantní a trochu nepřístupné bručouny.

Dvůr tak krutý a krásný má vše, po čem romantická fantasy duše touží. Někdo by mohl říct, že se děj místy trochu vleče – ale je dobré mít na paměti, že jde o první díl ze čtyř. Dohromady tvoří sérii s názvem Království lží. Tenhle díl tedy hlavně uvádí čtenáře do světa a příběhu, zatímco naplno se vše rozjede až v pokračování. Najdete tu oblíbenou linku od nepřátelství k lásce, a co mě osobně baví úplně nejvíc – příběh je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav. Dual POV mi prostě sedí. Miluju, když se můžu podívat nejen do hlavy hlavní hrdince, ale i mužské postavě. Dodává to celé romanci úplně jinou hloubku.

„Opravdu sis myslela, že tě necháme vzít si jednoho z našich koňů? Čím jsme si zasloužili, abys nás okradla?”

Projel mnou vztek. „Nechali jste mě tam napospas,” sykla jsem.

„Přežila jsi.”

„Ne díky vám!”

Ztěžka si povzdechl. Jako kdybych snad já způsobovala potíže jemu.

Máme zde tajné identity, tajné schopnosti. Vlastně skoro vše je tajné, ale paradoxně o tom ví čím dál více postav. Co je jistě sympatické, jsou vedlejší postavy, které působí jako nově nalezená rodina. Na pozadí se odehrává konflikt, rozkrývání minulosti. Nechybí ani menší cliffhanger na konci, aby si autorka udržela čtenáře ve střehu a připravila je na další díl.

Kniha navíc není psaná nijak složitě, a tudíž se čte celkem svižně. Už od prvních stránek je čtenář vhozen do děje, a přestože se jedná o fantasy svět, se při čtení ani nijak neztrácíte. Najdete zde podobnosti s jinými knihami ve stejném žánru, a přesto autorka přichází i s něčím novým, a to je především magie hlavní hrdinky. Tak co, už jsem vás nalákala?

Dvůr tak krutý a krásný

Příběh

Prisca pochází z chudé vesničky. Její lid je sužován tyranským králem, který hned po narození malým dětem krade jejich moc. Když dospějí, špetku té moci jim vrátí, ale za to mu musí svojí silou sloužit. Pokud však někdo zatají své schopnosti, on i jeho celá rodina jsou odsouzeni k smrti. Hlavní hrdinka skrývá, co umí, celý svůj život. Její síla však sílí a jí se zdají podivné sny o zelených očích a pohledném obličeji. Je sarkastická a taky kurážná.

„Servírka se naklonila přes stůl, odhalila vrchní část velkých, kulatých ňader a věnovala Marthovi drzý úsměv. Pak přenesla pozornost na mě. „Který z těch fešáků je tvůj?” Lorian si odfrknul. To by stačilo. „No, tohle je trochu...trapné...” Servírce se rozzářily oči a naklonila se blíž. „Opravdu?” „Jde o to, že... jsou moji všichni.” Při těch slovech jsem pozorovala muže a bavila se jejich reakcemi.

Lorian je žoldák na cestách se svou družinou, hledí si svého a o nikoho jiného se nestará. Když narazí na polomrtvou dívku, rozhodne se ji nechat na pospas jejímu osudu. Takový je bručoun. Jaké překvapení, že ona dívka přežije, a ještě ho donutí zpytovat svědomí a vzít ji s sebou. Prisca Lorianovi pije krev a má dost kuráže, aby ho zahanbila. Podivné spojenectví přeroste v přátelství. Najednou všem půjde o život a musí se spolehnout jeden na druhého.

Velice předvídatelným rysem v příběhu je právě vztah mezi Lorianem a Priscou. Od nepřátelství, po rozpačité pohledy až k „jen jeden kůň pro oba” a nakonec i jedna postel. Kniha má i spicy scény, takže romantická duše, jako je ta moje, byla nadmíru spokojená.