RECENZE: Dokonalá

Život nemá být bezchybný.

O autorce

Cecelia je u nás už poměrně známou a vyhledávanou autorkou. Je to jako včera, co jsem v knihkupectvích potkávala její román Sběratelé skleněnek nebo fantasy na pokračování, které neslo název Vadná. Byl rok 2016 a trvalo to čtyři roky, než jsme se dočkali dalšího dílu, o kterém bude dnešní recenze.

Nutno říct, že byste podle obálky těžko hledali nějakou příbuznost mezi Vadnou a Dokonalou, ale to určitě nijak neubírá knize na kvalitě. Autorka je už zkušenou spisovatelkou a to se odráží, jak na jazykové stránce, tak na té obsahové. A ještě takový můj osobní tip, pokud máte chuť zdokonalit se v angličtině: Cecelia nedávno vydala knihu Roar (2018), která u nás zatím nebyla přeložena. Jedná se o třicet příběhů třiceti různých žen, některé dojemné jiné vtipné, ale vždy originální.

„Za oloupení společnosti budete ocejchována na pravé ruce. Kdykoli spořádanému občanovi podáte ruku, bude hned vědět, co jste provedla.“

Příběh

Celestine Severková žije ve společnosti, kde je normální dodržovat pravidla, abyste byli považování za Dokonalé. Pokud pravidla porušíte, dostanete cejch, který vás navždycky označí, jako Vadného, a tím pádem jste automaticky odsunuti na okraj společnosti. Jenže Celestine má cejchů šest. Dokonce o jeden víc, než je vůbec běžné, i v tak zvrácené společnosti. To z ní automaticky dělá nejvadnější a nejhlídanější osobu. Soudce Crevan, který jí neprávem udělil šestý cejch a dopustil se tak přestupku je nepřítelem číslo jedna, nejen pro hlavní hrdinku, ale i pro celé společenství Vadných. A tak nastává hon na kočku myš.

Celestine utíká před „spravedlností“ společně se svým přítelem Carrickem a z jejich vztahu je patrné, že se jedná víc než o přátelství a loajalitu. Nejde však pouze o útěk, ale hlavně o boj za svobodu. Existuje totiž video nahrávka, kde soudce Crevan vypaluje neoprávněně Celestine cejch ve tvaru V na páteř. To dává celému společenství Vadných naději na svrhnutí celého Výboru. Pokud se jim to podaří a nahrávku najdou a zveřejní, je tu jistá šance na svobodu a lepší životní podmínky pro všechny Vadné. A tak se rozehrává závod s časem, kde po celou dobu doufáte, že pravda vyjde na povrch a už se nic dalšího nepokazí.

Knihu jsem si opravdu užila, i když se mi nečetla úplně lehce. Dystopické romány mají totiž jednu negativní vlastnost…čtou se jako po másle, ale člověk z nich má občas depresi. Pokud tedy samozřejmě nekončí happy endem, ale to vám prozrazovat nebudu, přečtěte si Dokonalou sami. Určitě nebudete litovat!